Removal! [EXO, BTS]

Tadá!

Už jsem měla všechny věci zbalené. Věci z domácnosti už byli u kluků, jen oblečení si vezeme až teď. "Holky, už je tu odvoz!" Zakřičela jsem nahoru do patra hned poté, co mi přišla smska od řidiče. Vstala jsem z mého kufru na kterým jsem do teď seděla. Otevřela jsem dveře a kufry dotáhla k autu kde na mě již čekal Jeff, postarší řidič. Pomohl mi s kufry.

"Slečno, rád vás zase vidím. Naše dohoda platí? Že mám před vašimi kamarádkami zatajit náš dřívější kontakt či cíl cesty?" Zeptal se svým milým tónem a usmál se na mě. Jen jsem pokývala hlavou a úsměv mu oplatila.

"Je to překvapení, a vím, že jedna z nich by i hned odmítla." Znovu jsem přikývla na utvrzení svých slov a ohlédla se za křikem ozývající se za mnou. Ve dveřích stála má dlouholetá kamarádka. Vysoká, krátkovlasá a blonďatá. Podle hlasitosti křiku patři té nejmladší  zároveň nejmenší z nás. Jediná, co má dlouhé a přírodně hnědé vlasy.

Když už se konečně rozhodli dojít k autu, Jeff i jim pomohl s kufry. "Proč se musíme stěhovat? NIkam nechci!" Zaskuhrala nejmladší, nositelka jména Nora. Jen jsem nad ní převrátila očima. Vždy měla takovýhle argumenty co se týká radikálních změn. Bydlíme spolu už od našich 15, což už je dobrých pár let.

Nastoupili jsme do auta a počkali na řidiče, který když nastoupil nastartoval a vyjel. Cesta byla dlouhá, to uznávám. Nikdy jsem si na to nezvykla, a to jsem do Soulu jezdila prakticky každý víkend. Aby jste mi rozumněli, Soul je hlavní město Jižní Koreje. Já se v Soulu narodila, ale bydlela jsem 300km od něj, malém městečku. Holky sem v 15 přijeli na dovolenou a už tu zůstali.

Cesta nakonec uběhla rychle, než jsem si myslela. Zhruba za dvě hodinky, což bylo i fajn. Jeff zastavil před velkou vilou na kraji celého města. Hned jsem se rozhlídla a usmála se. Dala jsem bratrovi pokyn, aby zařídil že ani jedna dodávka nebude venku, Mackenzie by si toho všimla. Snad poprvé co mě v něčem uposlech.

Vystoupila jsem a rozešla si pro kufry. Někdo mě ale zastavil. "Slečno, klidně si jdetě dovnitř, já vám je s odnesu do pokojů." Usmál se na tebe Jeff. Já jen s povzdychem přikývla a rozešla se k vile. Cestou jsem chytla ohromené kamarádky za ruku a dotáhla je ke dveřím. Zazvonila jsem.

Otevřela nám postarší paní, jmenem Gloria. Znala mě, ale dostala stejný pokyn jako Jeff. "Dobrý den, mohu vám s něčím pomoci?" Mile se na nás usmála. Já jen přikývla a něco jí pověděla čínsky. Věděla jsem, že holky umá korejsky ale čínsky ne, naštěstí. Gloria se opět jen usmála a uhnu ze dveří a my vešli. Nebo.. Spíš já vešla a táhla ty dvě za sebou. Všechny jsme se automaticky vyzuly a já se na holky otočila s úmyslem jim povědět o tom, s kým zde vůbec budeme. Bohužel mě předběhl hluk z obýváku.

"Něco vám ukážu." Otočila jsem se zpět a rozešla se po stopách zvuků. Za sebou jsem slyšla tiché kroky, takže šli za mnou. Když jsem došla ke dveřím do obýváku které byli zavřené, zastavila mě Nora.

"My tu nebudeme sami?" Řekla možná až moc nahlas. Nakrčila jsem nos a čekala jsem co bude dál. Zvuky v obýváku utichly. Vydechla jsem a pootevřela dveře. Nakoukla jsem do místosti, jen hlavu mezi dveře strčila. Hned jsem se šťastně usmála když jsem uviděla na gauči mezi ostatníma mého bratra.

"Suho!" Vypískla jsem šťastně čímž jsem úplně upoutala pozornost.

"Nigi!" Zamrkal překvapení a rychle vstal. Vešla jsem do místosti a hned se Suhovi ověsila okolo krku. Objetí mi pevně opětoval, za což jsem byla vážně ráda. Odtáhla jsem se a položila si ruce na jeho ramena. Celého jsem se ho prohlédla a pokroutila nevěřícně hlavou.

Vyrušilo nás odkašlání, směřující ode dveří. Odtáhla jsem od Suha a rukou dala holkám pokyn aby vešli. Vešli to místnosti a rozhlídli se, pohledem se zastavili u jediného volného křesla. V duchu jsem se modlila aby neudělali nic, co by mě totálně ztrapnilo. Došla jsem k nim a podívala se stejným směrem jako oni.

Hned mi to došlo. Postupně jsem se podívala na každou. Za pár okamžiků jsme všechny tři sprintovaly ke křeslu s výkřiky, čí to křeslo je. Nora kupodivu zpomalila, a mě po chvíli došlo hned. Já a Mack jsme uplný antitalenty. Což se hned projevilo; Mack si nevšimla mého bratra a ladně ho srazila k zemi. A já? Dostala jsem se ke křeslu, jenomže jsem zakopla o svojí nohu a přeletě přes zadní opřeradlo toho křesla a natáhla se za ním.

V tu chvíli se všichni, včetně kluků, kteří do teď jen v tichosti sledovali, rozesmáli. Nedalo mi to a musela jsem se začít smát taky. Vstala jsem a posadila se na pravý opěradlo toho zrádného křesla, protože na druhým už seděla Mack a uprostřed seděla Nora.