Deník Tichošlápka.

2. Kapitola

Probudil jsem se v Azkabanu. Nechápal jsem proč, protože jsem nic špatného neudělal. Mozkomoři mi sem hodili Denní věštec a teprve po jeho přečtení mi to došlo. No bravo, pomyslel jsem si. Onisi myslí, že JÁ jsem zradil Jamese a Lilly a zabil Petera. Bylo tam také napsané, ať jsou všichni v klidu, protože jsem již v Azkabanu.
Měl jsem chuť to tady celé rozmlátit. Ale přišli mě zkontrolovat Mozkomoři. Není to příjemné, když z vás vysávají duši, ale musel jsem to zvládnout a zůstat silný. Nechtěl jsem dopadnout jako ostatní vězni, které zešíleli.
Už jsem tady rok, kreslím si na zeď čárky a cítím se čím dál tim víc osamělí. Neměl jsem rodinu, můj jediný živý přítel byl Remus. A naštěstí se mi podařilo si s ním dopisovat. Ale i tak to byl jediný člověk který stál při mě a i přes to všechno mi věřil.
Přemýšlel jsem jak se má můj kmotřenec. Nebyl den kdy jsem nepřemýšlel nad tím, jestli je po tátovi, nebo po mamce. Vlastně by pro něj byla výhra obojí. Jeho mamka byla neuvěřitelně krásná a moudrá žena a jeho otec byl určitě taky fešák, ale hlavně to byl ten nejlepší člověk, kterého jsem kdy potkal. To s ním jsme vymýšleli naše žertíky a doufal jsem, že Harry bude uličník po něm.
Avšak jediné, co o jsem o něm věděl bylo, že žije u své mudlovské tety a jeho manžela. Nebyl jsem  z toho nadšený, ale věděl jsem, že je to to nejlepší, co mohli udělat.
Za tok jsem toho zjistil hodně , například to, že se mnohem lépe najím, když nebudu myslet na to co to je a jak to smrdí. A to, že když přijdou mozkomoři a já se přeměním do psa, tak na mě nebudou mozkomoři tolik působit. V tu chvíli jsme byl rád, že jsme se s Pobertama naučili přemeňovat do zvířat.
A také mě uklidňovalo, že se mnou v Azkabanu jr i moje sestřenice Bella. Kterou jsem sice z celého svého srdce nenáviděl, ale zasloužila si to. Neměla se dát na stranu zla.
10 let. Ano už jsem tady deset let. A přišel mi dopis od Remiho.
Zdravím,
Už je to destet let co jsme se neviděli. A nebudu ti lhát, hrozně mi chybíš. Jak asi víš, tento rok jde Harry poprvé do školy. A myslím, že se shodneme nad tím, že doufáme, že to budou nový Poberty. I když už jsem slyšel, že nás zatím zastoupili Fred a George Weasleyovi. Prý dokonce i našli Pobertův plánek. Věřil bys tomu? Náš plánek!! A pamatuješ si Artura Weaslyho? Jo tohle jsou jeho synové. Doufám, že to zvládneš moc mi chybíš a doufám, že se brzy uvidíme.
S láskou Tvůj věrný přítel Náměsíčník
Musel jsem se usmát. Ten moula má takovéhle syny? Syny kteří dělají místo nás žertíky a dokonce mají i náš plánek? Zajímalo by mě, jestli už také objevili Komnatu nejvyšší potřeby. Nejraději bych se jich šel co nejdříve zeptat a ukázat jim všechny tajné chodby- jestli na ně tedy už nepřišli. A pomohl bych jim s dalšími žertíky. Jak jsem na to myslel přišlo mi, že jsem se vrátil do svých dětských let, když naše jediná zábava byli žertíky na Filche a jediný problém, jestli máme hotové úkoly. Jak jsem nad tím přemýšlel, řekl jsem si že bych chtěl utéct, a tak jsem začal plánovat. Ano začal jsem plánovat už takhle dopředu a trvalo mi dva roky, dva dlouhé roky než se mi to konečně povedlo. Ale to odbíhám.
A tak jsme si řekl, že odepíšu Removi.
Taky zdravím,
Je k neuvěření, že už je to deset let, co nám James a Lily umřeli a přiznejme si, že bez jejich smrti by ti bylo úplně jiné. Možná by Voldemort byl už mrtvý, nebo možná ne to nevíme. Ale asi bychom už měli založené rodiny a naše děti by byli nejlepší kamarádi. A vidíš, vůbec to nedopadlo, tak jak jsme plánovali. Jediný, kdo z nás má dítě je mrtvý  James a ze čtyř členné skupinky jsme přežili jen mi dva. Také doufám, že sd brzy uvidíme. Těším se na ten pocit svobody, který zažiju až uteču. A já uteču neboj.
                                            Tichošlápek
Zalepil jsem obálku strčit dopis sově a řekl jen ,, Zbývajícímu členu pobertů" a nechal ji ať  odletí. Se slzami v očích jsem pozoroval jak mi sova mizí z dohledu.