Removal! [EXO, BTS]

Piano lesson.

NIGI

Všichni již spali, jen já nemohla usnout. Dělala jsem remix na Pumped Up Kicks. Už jsem to měla dokončené, tak jsem se rozhodla zkusit usnout. Vypla jsem notebook ale k návratu do postele mě zabránil tóny piána. Pomalu a co netišeji jsem se vyplížila přes pokoj klůku na chodbu.

Tóny mě zavedly až ke zavřeným dveřím. Pomalu jsem je otevřela. Byla to čistě bílá místnost ve které jediné co se tam nacházelo bylo černé, dlouhé piáno za kterým seděl Chany. Usmála jsem se a vešla, raději jsem za sebou zavřela dveře.

"Proč nespíš? Je už pozdě." Promluvil na mě tichým hlasem když jsem došla k němu a posadila se vedle něj na "lavičku". Jen jsem pokrčila rameny, nechtěla jsem s ním probírat můj strach ze tmy. Bála jsem se usnout práve kvůli tomu, jak sama v pokoji jsem. A žádná světýlka mi teď nepomůžou, strach budu mít i tak.

Zase začal hrát, nějakou klasiku, něco co jsem učila jako začátečník. "Můžu?" Zeptala jsem se stejně tichým hlasem a ukázala přitom na klávesy. Jen přívl a přestal hrát, přičemž se odsunul abych měla víc místa. "Víš.. Děje se něco?" Zeptala jsem se opatrně, jako bych se ho ptala na Bůh ví co.

"Ne jen.. Nemám nejlepší den." Povzdychl si. Hned jsem veděla co budu hrát. Položila jsem si prsty na klávesy se začátečními tóny mé připravené písničky. Nadechla jsem se a začala hrát, po chvíli jsem i přidala zpět, nijak nehledě na hlasitost. Byla to Bad day od Daniela Powtera (Tu písničku si pusťte, je vážně krásná).

Celou dobu jsem se snažila se mi dívat do očí, ale kvůli nedostatečnému světlu to bylo obtížné. A musela jsem si dávat pozor na to, co hraju. Usmíval se na mě. Nebyl to ten úsměv jako 'Nevím co jiného dělat tak aspoň tohle' ale jako 'Děkuji ti, jsem ti vděčný'.

Když jsem dohrála, přitáhl si mě po kluzkým povrchu lavičky k sobě a objal mě. Oplatila jsem mu pevně objetí. Z toho krásného pocitu nás vyrušilo zakašlání. Zvedla jsem hlavu. Přes piáno jsem viděla ve dvěřích osobu, jejíž vlasy byli tak zbarvené, že se do tmy nehodily a byly vidět. Zrzek. Podívala jsem se zpět na Chanyho.

"Už půjdu spát. A ty taky běž, spánek nejlépe pomáhá proti zlé náladě. A zítra tě to naučím hrát, jestli chceš." Mrkla jsem na něj, i když v té tmě stejně asi nebylo vidět. Zvedla jsem a rozešla k mému zrzkovi, který se značně mračil. Pevně mě chytl za ruku a odtáhl do pokoje.

Nijak jsem neřešila, co to s ním je. Možná má něco proti Chanymu, who cares, nebudu se jim do toho plést. Nebo je na mne prostě naštvaný protože jsem ho vzbudila. V mém pokoji mě pustil a otočil se k odchodu, když si všiml zapnutého notebooku, kterého jsem nakonec ani ze zaujatí nevypla. Na obrazovce byl již hotový remix, i s videm a už na Youtube.

"Můžu si to pustit?" Ukázal na obrazovku prstem. Vzala jsem si notebook k sobě do postele, zapojila sluchátka a jedno mu podola. Pochopil to a posadil se vedle mě, sluchátko si dal do ucha. Pustila jsem to a sama sledovala, jestli tam nejsou nejaké hrubky kterých jsem si nevšimla když jsem to narychlo kontrolovala.

Bylo to dokonalé, povedlo se mi to, vážně. Uznávám, na originál to pro mne nemá ale což. Po skončení jsem se podívala na Chena, který mi jen vzal mé sluchátko a sluchátka vypojil. Vzal mi můj mobil, a nehledě na to že ho mám na tapetě tam začal něco hledat. Youtube. Potom si tu písničku pustil znovu. Vstal a začal tančil. Těžko jsem zadržovala smích, ještě je ta písnička krátší než originál.