Removal! [EXO, BTS]

Mine kitchen.

Ještě chvíli jsem mu poustěla moje remix, třeba i jeden z nejstarších, Shake that ass což byl deep remix. Ty už moc nedělám, není to tak záživné. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji, když předemnou "tančil" na "mojí" hudbu.

"Chene.. Zůstaneš tu se mnou do rána? Mám strach tu být sama." Zašeptala jsem pobaveným hlasem z jeho amaterského tance. Hlas má andělský, ale spontálně tancovat neumí. Jen přikývl a vyslékl si triko. Slabě jsm zalapala po dechu, myslela jsem že omdlím.

Lehl si ke mně a já už vyplý notebook položila na noční stolek. Přitulila jsem se k němu a zavřela oči. Poslední, co jsem před spánkem cítila byla jeho ruka obmotaná okolo mě a ten pocit bezpečí a zaroveň neskutečné radosti.

Ráno jsem se vzbudila v sedm hodin ráno, asi jako první z celé vily. Pomalu jsem se od Chena odtáhla a vyhrabala se z postele. Vzala jsem si čisté oblečení do skříně a jako v noci jsem se z pokoje vyplížila co nejtisěji, tentokrát do koupelny. Rychle jsem si očistila obličej, "nařasenkovala" (:'ddddd fany slovo) si řasy a převlékla se. Dežodorant nechaběl, samozřejmě.

Vyšla jsem z pokoje a co nejrychle vyšla i z pokoje, díky čemž jsem narazila do někoho, kdo už byl také vzhůru. D.O to byl. Uchechtla jsem se a pohladila si postižené místo na čele, který nejvíc utrpělo na náraz. Následovala jsem ho dál, stejně jsem nechtěla být teď sama. Což bylo divné, ráno chci být vždy sama.

"Udělám si kafe, chceš taky?" Otočil se na mě za chůze. Radostně jsem přikývla a usmála se. Miluju kafe, vážně. "Potom mi můžeš pomoct se snídaní, pokud by jsi chtěla. Ale to až déle, kluci vstávají nejdřív v devět. Hlavně nesmíme za žádnou cenu jako prvnního vzbudit Baeka. Je až moc hravý člověk. Nesnáším třeba když se ráno vzbudí dřív a jde za mnou, protože ví že já vstávám brzo. Mám ho rád, ale v tu chvíli bych ho nejraději zabil." Zasmál se a vešel do velké kuchyně.

Rozhlédla jsem se a pootevřela rty v údivu. Tohle je mé králoství do konce života normálně. V bytě jsme měli takovou mini kuchyňku, takže tak něco uvařit bylo pro mně peklo. Asi zešílím z těch šoků tady. Všimla jsem si udiveného pohledu mého společníka v kuchyni.

"Dobrý den, vítejte v mém králoství, potřebujete něco?" Pronesla jsem milým hlasem a on se jen zasmál a pokroutil hlavou, dál se věnoval přípravě kafe. Prošla jsem celou kuchyň a zasněně si jí přitom prohlížela.

"Ráda vaříš?" Promluvil po chvlíli D.O, zatím co stále připravoval kávu. "A sladíš?"

"Vaření je můj největší koníček, hned po hudbě. Ve starým bytě jsem se v kuchyni ale skoro nehnula a kdyby pracovala jako kuchařka, tak bych nemohla experimentovat ale dělat to, co po mne chtějí ostatní. A jo, sladím. Lžička a půl, prosím." Podívala jsem se na něj a usmála se.

"Já vaření miluju též, ale moc se mi to zatím nevyplácí. Ani má záliba v domácích pracích. Zaujal jsem místo mamky která vše obstarává, nebo aspoň co se domácnosti týče. Zbytek zařizuje Suho." Zasmál se a podal mi růžový hrnek a kafem a lžičkou ponořenou v něm.

I hned jsem si ho vzala a napila se. Pokývala jsem hlavou a zauvažovala. "Takže mojí zálibu ve vaření si mám nechat pro sebe, že?" S pobaveným úšklebkem jsem se podívala na jen o trochu vyššího, též pobaveného kamaráda.

"Přesně tak." Zaksichtil se a posadil se za stůl. Hned jsem obsadila židli naproti němu. Probírali jsme co bude k snídani a poté i k obědu, se kterým mu sice nepomůžu ale jen mu vymyslím co rychlého a snadného udělat. S nima tady bude ještě sranda.