Alison:
Byla zrovna matematika a já si hrála s tužkou. Tenhle předmět mi jde, ale nebaví mě, takže co dělat jiného než kousat a hrát si s tužkou. Stejně zbývalo jen pár minut do zvonění. Znuděně jsem se znovu podívala na hodiny a povzdechla jsi. Všechny příklady jsem měla dávno vypočítané kdežto moji "milí" spolužáci byli zase pozadu.
Se zazvoněním jsem vystřelila ke svojí skříňce. Když jsem jí otevírala něčí ruka rychle tomu zabránila. Ellie, tahle potrhlá příšerka byla moje nejlepší kamarádka snad už od školky.
,,Lis už jsi je viděla?! Boha jsou tak boží, nádherný, sladcí a...."
,,Tak jo, zřejmě mi tu zase něco uniklo. O kom to sakra mluvíš?" nejspíš kdybych jí neskočila do řeči básnila by ještě do teď.
,,Ti noví, jsou to dvojčata" vyhrkla rychle Ell. Protočila jsem nad ní oči. Prstem mi naznačila ať se dívám na konec chodby, netrvalo dlouho a zpoza rohu vyšli vážně dvojčata. ,,Mohla by jsi použít svůj ultra smysl a zjistit jestli jsou to co my?" zašeptala mi do ucha tak skoro neslyšně, že by to obyčejný člověk neslyšel. Občas si říkám, že by bylo lepší kdyby to uměla, zkoumat každého kdo se jí líbí není fakt nic příjemného. Tuhle schopnost ovládám zatím jediná z těch koho znám, Ellie je zas výborná stopařka. Kdo by řekl, že holka jako ona se bude hrabat ve hlíně.
,,Ten co je napravo je, ale u druhého nic necítím" šeptla jsem nazpět. Nemusela jsem jí ani pozorovat abych poznala že se na něho zaměřila. Jí vždy táhl tenhle typ kluků, což jsem na ní nechápala. Normálně jsou tu i obyčejní kluci pěkní.
Zatím co ona se zasněně dívala na ty dva já si konečně otevřela skříňku, vzala jsi věci na příští hodinu a odešla do třídy. Možná si ani nevšimla, že jsem pryč, kdo ví.
V hodině dějepisu jsem zase nedávala pozor, takže jsem si nevšimla, že vstoupil jeden z nich. Jakmile jsem ho zbystřila použila jsem svůj čich, usuzuji, že je to ten co je vlk. Celou třídu si projel pohledem a pak zaměřil na učitele Bennetta. Učitel Bennett je starý, protivný chlap, co věřím,že ten dějepis zažil. Takže všechno co přednáší bych to typovala, že vypráví ze svého mládí. Vlastně jak tak přemýšlím nikdo ze studentů neví kolik má let.
,, Á ty musíš být jeden z těch nových, co kdyby jsi se nám představil" typický výklad učitele když přijde nový žák.
,,No tak jsem Grayson Dolan, mám bratra dvojče jak jste si jistě všimli a to bude asi všechno." zasmál se.
Už podle toho jsem věděla, že bude příjemný, kdežto jeho bratr mi přišel namyšlený. Horší bylo zklamaní, že Grayson nejspíš sedí se mnou. Jelikož u mě bylo jediné volné místo. Nikdy jsem totiž nechtěla sedět s někým, samozřejmě výjimka je Ellie.
,,Dobře tedy, jděte si sednout" řekl.
Ani jsem se nenadála a už seděl vedle mne. Zářivým úsměvem se na mě usmál a zašeptal. ,,Ahoj já jsem Gray a ty jsi?" usmál se ještě víc. Utvrdil mi moji myšlenku že bude v pohodě.
,,Alison" usmála jsem se na něj taky. Vím že potom něco zamumlal ve smyslu těší mě a pak dál už nevím. Jaksi jsem ho nevnímala i když mám o hodně lepší sluch, naučila jsem se nevnímat některé zvuky. Je to občas docela výhoda, třeba jako teď.
Zvonek, který ohlašoval konec školy bylo jako osvobození. Sbalila jsem si věci a šla na chodbu čekat El. Nikdy ji to moc netrvá dlouho, proto ona spíš čekala na mě.
,,Lis neuvěříš. Sedím s dvojčetem" nadšeně vyhrkla. ,,Já taky" dodala jsem a protočila oči. Nevím co vlastně proti ním mám, ale něco mi na nich nepřijde normální.
