Temná minulost

Uplynulo 10let od bitvy o Bradavice.

Stála tam s Ronem po Harryho boku, když začala bitva. Harry se pustil do boje s Voldemortem a ona s Ronem mu kryli záda. Snažila se soustředit na jediné, vydržet co nejdéle, když se vedle ní mihl zelený záblesk a Ron ji klesl mrtvý k nohám. Podívala se na vraha svého přítele a vyslala na něj smrtící kletbu. Zasáhla cíl přesně a smtrijed klesl mrtvý k zemi. Sklonila se k Ronovi a dívala se do jeho bledé mrtvolné tváře. Přestala vnímat a po tvářích jí začaly téct slzy. Zapomněla na bitvu, zapomněla, že má chránit Harryho co to jen jde, klečela u Rona a pramínky slz si našly cestu přes její tváře.

„ Ale, ale? Grangerová?!" Trhla sebou a okamžitě se probrala, hbitě vstala a namířila proti smrtijedovi hůlku. Chystala se ho zneškodnit, když se za ní ozval výkřik. Otočila se a viděla, jak Harryho bezvládné tělo dopadá na zem.

„HARRY!!!!" v mžiku byla u svého nejlepšího kamaráda, podívala se na Voldemorta

„ AVADA KEDAVRA!" v ten samý moment jí zasáhla kletba do zad a ona klesla k Harrymu.

„To byl velmi ubohý pokus, stejně ubohý jako toho malého zmetka „slavného Harryho Pottra", jsi jen ubohá špinavá mudlovská šmejdka. Crucio" Hermionu zaplavila vlna nesmírné bolesti, ale bylo jí to jedno. Stratila to poslední na čem jí záleželo. Rodiče jí zabili v létě před jejíma očima, a teď přišla i o svého přítele a nejlepšího kamaráda, ostatní byli už dávno mrtví, už pro ni nemělo smysl žít. Chtěla jen umřít, aby se mohla shledat s těmi, které milovala. Bolest ustoupila a Hermiona čekala na vysvobození. Na smrt. Na to, čeho se vždycky tak bála, se teď těšila a modlila se, aby to sní skončili, ale nedělo se nic. Místo toho uviděla jak se nad ní sklání Voldemort s úšklebkem na jeho hadí tváři.

„ S tebou to skončím později, můžeš se rozloučit se svými kamarádíčky." Hermiona se vyškrábala na kolena a z očí jí tekly potoky slz. Nesnažila se je zadržet a neměla ani snahu se nějak zachránit. Bylo jí jedno, jak to všechno skončí, bylo jí jedno, co se s ní stane, bylo jí jedno, že jí můžou kdykoliv zabít, na to jediné přeci čekala, bylo to, to jedíné co v tenhle moment chtěla a co si přála s celého svého zlomeného srdce. Jen tam klečela a plakala, pohled na její zmučenou tvář a její pochrámané tělo, byl děsivý. Najednou jí někdo popadl za paži

„ Tady je ještě jedna" Byl to Lucius Malfoy. Táhl ji někam ke hradu a ona jen doufala, že jí po sléze zabije. Dovedl jí před vstupní bránu do Bradavic, z kterých už zbyly jen trosky. Stáli tam studenti, kteří byli jestě naživu

„ Buď se přidáte ke mně, nebo si vás rozdělí tady mí nejvěrnější. Pokud myslíte na útěk, rychle bych na to zapomněl." Stáli v řadě a ona se dívala jak se někteří přidávají k Voldemortovi s nadějí, že možná přežijí. některé si vybírali smritjedi jako své otroky, zbylé zabili.

Už je to 10let a Hermiona seděla v kobce na Malfoy Manor. 10Let si vyčítala, že nebýt její nepozornosti, žil by Harry a mohlo to být všechno jinak. Vždy, když zavřela oči viděla je. Oba . Mrtvé, bledé, nehybné těla svých nejlepších přátel. 10Let, každý den, každou minutu, každou vteřinu si přehrávala bitvu znovu a znovu a vzpomínala na ně:

Jak se poprvé viděli ve vlaku. Jak ji zachránili před trolem. Jak s nimi pátrala po Tajemné komnatě. Jak Harry tajně proklouzl do Prasinek a potkali Malfoye, kterého Harry obdařil pořadným přínosem sněhu, jak zachránili Siriuse a Klofana. Jak Harrymu pomáhala s úkoly při Turnaji tří kouzelných škol, na ples. Vzpomínala na to, jak s nimi zřídila Fénixůf řád a bojovali na Ministerstvu. Na šestý ročník, kdy se Harry zamiloval do Ginny a na to jak začla chodit s Ronem. Jak Harrymu pomáhali najít viteály. Vzpoměla si na to, když byli ještě spolu, jako jeden celek, jako jedna velká nerozlučná trojka. Na roky, kdy byla štastná se svými rodiči a přáteli. S těmi kteří jí milovali a které milovala ona.

10let čekala, že někdo přijde a zabije ji. 10let čekala na smrt a ona pořád nepřicházela.