BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓

53. (U)věznění

Chvíli se na sebe jen dívali. Cara odhadovala, co se asi skrývá za těma krví podlitýma očima naplněnýma nepřeklenutelným šílenstvím. Za očima, k nimž snad kdysi chovala alespoň nějakou náklonnost, no které se jí teď jen hnusily. Ač už jí v ústním projevu nic nebránilo, mlčela. Mlčela a vypočítávala svou ne právě nejpříznivější situaci. Na útěk mohla rovnou zapomenout. Nejenže měla zápěstí stále pevně svázaná za zády, ale byla také neuvěřitelně slabá. I pokus vytáhnout se bez cizí pomoci do stoje by jí vzal poslední zbytky energie.

"Jsi opálená," hlesl po několika desítkách vteřin znudeně Joseph.

"A co?" vyštěkla, i když ve finále zněl její hlas spíš jako pouhý nezřetelný šepot. Nemohla nikoho oblafnout falešnou odvahou. Tím méně jeho. Sledoval ji pohledem vyčkávající šelmy. Ve střehu, připravený k útoku, jakmile se naskytne příležitost.

"Nic," pokrčil rameny a uvelebil se na špinavé podlaze dodávky v uvolněném tureckém sedu. "Jen bych nečekal, že utečeš zrovna na Mallorcu. Myslel jsem, že dáváš přednost chladnějšímu počasí..." Mířil tím ke Cařinu přání, jež projevila na začátku jejich vztahu. Totiž podívat se do Norska. A ona to moc dobře věděla. Nicméně moudře se rozhodla nechytat se nitek společné minulosti, jelikož se brzy mohly splést do smrtící oprátky.

"Nesnaž se tu hrát divadlo," zaskřehotala a trochu poposedla, přičemž se pokoušela udržet v ústech bolestivé syknutí. Nehodlala mu dát najevo ani kousek ze svého utrpení. Dávno u něj přestala spoléhat na jakýkoli soucit. Už ho totiž nebyl schopen.

"Unesls mě. Tak si veškerou námahu ušetři a přejdi k věci."

"K věci?" podivil se.

"K tomu, co se mnou chceš udělat. Jsem už ze všech těch vytáček unavená."

Přejel si jazykem po spodním rtu a zkoumavě naklonil hlavu. Ve tváři mu trochu škubalo, dech měl těžký a oběh kyslíku v plicích zněl spíš jako hukot obrovského starého traktoru. Caře se to ani za mák nelíbilo. Za Josephovým jednáním se skrývalo něco mnohem víc.

"Ublížit ti nechci, jestli se oklikou ptáš na tohle," opáčil nakonec značně otráveně. Jako by mluvil s malým nechápavým děckem.

"Hech, ne?" odfrkla.

"Jistěže ne. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit!"

"Snažíš se mě dopálit?!" Konečně se jí povedlo vykřiknout. „Nikdy? Pokusil ses mě znásilnit! Ubližovals mi! A naposledy? Tos rovnou na mě i Thomase vytáhl pistoli! Tak se teď netvař jako ten největší světec, buď aspoň jednou od té dobroty."

Zlostně zaskřípal zuby. „Tak to jsme si kvit. Tys mě zase dost ošklivě pobodala."

Car nemohla uvěřit svým uším. „Jenže já se bránila! Dovede to tvůj mrňavý mozeček pochopit? Nebo ti to mám snad vyhláskovat?" To poslední už byla z její strany vyloženě provokace, no odpustit si ji nechtěla.

„Chyběla mi tvá bojovnost."

Zaúpěla. Točili se v kruhu. Jeden krok kupředu znamenal minimálně tři zpátky, přinejlepším.

„Co kdybychom se radši přesunuli jinam?" změnil téma a pomalu se přetočil na kolena, nacházel se opět ve stejné úrovni s Cařinýma očima. „U mě to bude mnohem pohodlnější. Můžeš se i osprchovat a dostaneš něco k jídlu."

Ač se jí při zmínce o jídle žaludek zkroutil hlady, radši by zemřela, než by od něj měla přijmout byť jedno jediné sousto. „Nic nechci."

Pobaveně se uchechtl. „Však brzy změníš názor."

„Dost pochybuji."

Odpovědí jí pořád byl jen ten stejný bezstarostný smích.

Když se mu povedlo Caře pouta odstranit, hrubě ji uchopil za loket a vytáhl na nohy. Tichounce sykla, měla pocit, jako by se její kolena proměnila v misku roztřeseného želé, a intuitivně si promnula zápěstí. Obě vypadala příšerně. Nafialovělé pruhy tlusté několik centimetrů se táhly po celém obvodu a šíleně bolely.

Vyklopýtali z vozu na nerovnou betonovou podlahu. Prostor okolo vypadal jako stará, málo používaná garáž s vysokými stropy, ozdobenými cáry zešedlých pavučin.

Udělala jeden krok, když narazila na bezvládné chlapecké tělo.

Vykřikla a couvla dozadu. Nevidomé oči jejího únosce jako by se s nevyřčeným obviněním dívaly přímo na ni. Je to tvoje vina. Tvoje!

Po lících se jí skutálelo několik slz. Proč jen Josepha kdysi nezabila. Vše by nyní bylo jednodušší! I kdyby si svůj čin měla odpykat ve vězení.

Ovšem na druhou stranu... To by nikdy nepoznala Thomase.

Chtělo se jí smát. Thomas. Měla by na něj radši rovnou zapomenout, stejně už ho nikdy neuvidí. Navíc, co dobrého mu do života přinesla? Nic. Zhola nic! Nabalily se na něj pouze další problémy. Snad jen... Díky ní mohl pochopit, co jsou Michael s Mellanií zač. Třeba se mu i s její pomocí tak brzy otevřely oči. Doufala, že je vyhodil ze svého života a zamkl za nimi na několik desítek západů.

„Netruchli pro něj," mávl bezcitně rukou směrem k chladnoucí mrtvole. „Co to asi bylo za člověka, když se nechal najímat na únosy? Hm? A ještě ti provedl tohle," zavrtěl hlavou, přidal teatrální zamlaskání a ukazováčkem se dotkl rány na jejím čele.

Ucukla.

„Ach drahá," prohrábl si vlasy, prostě si s ní hrál jako kočka s myší, „kdybys se mnou od Brodieho odešla dobrovolně, nic z tohohle se nemuselo stát."

Znechuceně zavrčela.

„I tenhle nebožák by žil."

Ustrnula. Nahlas to obvinění vážně slyšet nemusela. Ale stalo se. Joseph udělá cokoli, aby ji připravil o její vlastní vůli. Znejistěl. Vyhodil ze sedla, aby ji přiměl podvolit se, i kdyby měl Caru nakrásně úplně zlomit.

* * * * * * * * * *

Díky za krásné komentáře, které jste mi zanechaly u minulého dílu. Nejenže si jich moc cením, ale ještě mi dokáží vykouzlit na tváři široký spokojený úsměv. A za to vám patří obrovská poklona! Snad se i další části budou líbit, moc si to přeji. Tenhle příběh mě baví a vidět, že baví i vás, je ta největší odměna. ENJOY IT!
PS: Opět se za případné překlepy či nesrovnalosti omlouvám, ale z posledních sil bojuju s vyčerpáním... =)