Zhluboka se nadechnu a naposledy sjedu pohledem tu ženu v odrazu velkého zrcadla v mé opravdu obrovské šatně. Nepoznávám se, sama sobě musím přiznat, že jsem za ten rok ušla dlouhou cestu až k tomuto okamžiku. Už nejsem Nathalie ta dívka s malého města na předměstí Prahy.
Ne momentálně se dívám na někoho úplně jiného. Už rok jsem někým jiným, už rok jsem Nathalii Fox. Už rok jsem nová vycházející pěvecká hvězda nominovaná na několik hudebních cen. Dnes se jede na Brit Award a ve mně je malá dušička. Pohledem na malé a decentní hodinky na mém levém zápěstí zjistím, že už je čas. Vezmu si malé černé psaníčko a uložím do něj vše potřebné než za sebou zhasnu a zavřu dveře, abych se vydala za Sarah mou manažerkou čekající před vilou v limuzíně.
Mé kroky k velké černé limuzíně provází jak jinak než cvakání spouští fotoaparátů a já se snažím udržet na své tváři úsměv. Nikdo nemusí vědět jak moc jsem nervózní a doslova vyděšená. Kývnu na řidiče, který mi otevře dveře a co nejelegantněji se snažím usadit vedle Sarah. Když se dveře limuzíny zavřou zhluboka si oddychnu. Tichý smích vedle mě mně přinutí se ohlédnout. „Co je tu k smíchu Sarah" zakřením se na ni. „Ty Nat jak jsi si vydechla. Neboj to bude dobré. Prostě jen vyhlásíš cenu, zazpíváš a možná i nějakou cenu přebereš. Nebude to zas tak strašné uvidíš" jemné drcnutí mi na tváři konečně vykouzlí úsměv, jelikož Sarah to dokáže všechno podat takovým způsobem, že to vypadá opravdu jednoduše.
Ano vypadá to jednoduše, ale jen pro ni. S mojí věčnou nervozitou a absolutní fóbiíí s vystupování před lidmi to tak snadné není. Sama se divím, že se vůbec věnuji zpívání a vystupuji na koncertech, jenže ona je to vlastně Sarah, která mě drží nad vodou, jinak bych to už asi všechno vzdala a nebyla tam kde jsem teď. Pohodlně se usadím a zatím co věčně pracující Sarah opět něco vyřizuje rozhodnu se zavřít oči a relaxovat než budu vhozena do jámy lvové.
O dvě hodiny později
Zákulisí Brit Award
„Slečno Foxová až vám dám znamení vyjdete tímto schodištěm na horní pódium a pak přejdete k tomu střednímu ostrůvku tak na vás bude čekat pultík s mikrofonem. Dál už víte co máte dělat?" velmi pozorně poslouchám jednoho s pořadatelů a nakonec jen přikývnu, jelikož nejsem schopná ze sebe vydat ani hlásek. Moje ruce se neuvěřitelně potí a já musím zhluboka dýchat. Bože nedovol, abych se ztrapnila prosím v duchu o pomoc, ale už je čas, když vidím jak mi dává znamení. Nádech výdech, narovnám se a nasadím nacvičený úsměv a vyjdu po schodech na pódium. Okamžitě mě oslní světla reflektorů a ozve se potlesk pro mou maličkost.
Cítím na sobě stovky pohledů, když ze vztyčenou hlavou přejdu na své místo. Uchopím mikrofon a odříkám svou naučenou řeč, ozve se smích na těch správných místech tak jak jsem doufala a já se nakonec otočím na velkoplošnou obrazovku kde se objeví nominované skupiny na skupinu roku v oblasti Popu. Přehrají se nominace a v sále se opět rozsvítí světla. Všechny pohledy a kamery jsou namířené na mě, když beru do ruky obálku a pomalu jí rozlepím.
„A vítězem v kategorii skupina roku se stává..." dramatická několika vteřinová pauza „ One Direction" okamžitě poté co dořeknu tuto větu se rozlehne sálem obrovský potlesk a já si od hostesky převezmu cenu, kterou mám předat do rukou kluků. Moje srdce se snaží vyskočit z hrudi, když sleduju tu pětku jak si to míří v čele s Harrym na pódium. Když jsou všichni konečně u mě předám Liamovy do rukou cenu a ze všemi se rychle obejmu než ustoupím do pozadí a sleduju jejich rozzářené tváře.
Moje tváře hoří a já se snažím udržet na obličeji křečovitý úsměv, když bych se nejradši rozeběhla do zákulisí a konečně se schovala. Cítím na sobě Niallův pohled, když se ohlédne a povzbudivě se na mě usměje. V tu chvilku jakoby se pro mě zastavil svět. Naše pohledy se střetnou a já se ztrácí v tom modrém pohledu a naprosto propadám kouzlu toho modrookého Ira.....
Vyvěste vlajky konečně jsem se dokopala k další kapitole. Tak snad se vám líbila lásky moje ♥
Coment and vote díky moc zlatíčka ♥
Vaše Nathalii...
ČTEŠ
Fire & Ice *Niall Horan*
FanfictionOni dva. Oba tak rozdílní a přesto mají mnoho společného. Jedna hádka, mnoho vyřčeného co možná mělo zůstat skryto. Pomůže jim odloučení, aby si uvědomily jak moc se milují?