Fire & Ice *Niall Horan*

*** End of rest ***

Neochotně a docela s námahou otevřu oči a pomalu se posadím. Musela jsem usnout někde uprostřed povídání s Petrem, jelikož nemám vůbec ponětí, jak jsem se dostala na tohle místo. Padnu zpět do polštářů a jeden menší si přitáhnu na obličej.

Všechny vzpomínky se naráz vrátí zpět a já se trhavě nadechnu. Nechci už na to všechno myslet, musím se nějak vymotat z toho všeho. Musím nějak překonat tu bolest, která mi momentálně doslova válcuje hrudník. Prudce se posadím a odhodím polštář a deku, mám na sobě jen spodní prádlo a triko jak zjišťuji. Pohledem pátrám po pokoji a na židli pod oknem nacházím úhledně složený zbytek věcí. Kamil, projede mi hlavou a ta myšlenka my vyvolá na tváři malí úsměv. Petr byl vždycky nepořádný a věci takhle poskládat umí jen Kamil.

Vyhrabu se z postele a nasoukám se do džínsů a mé mikiny a pomalu se vydám ven z pokoje. Tohle místo ještě neznám, takže se rozhlédnu kudy kam a nacházím schodiště do spodního patra domku a pomalu se vydám tam odkud slyším hlasy. Cestou projdu velmi jednoduše, ale domácky zařízeným obývacím pokojem, všude po stěnách jsou jejich společné fotografie a já se přistihnu, jak se usmívám. Z nich obou doslova sálá láska a mě na pár vteřin zarazí poznání, že mi jsme s Niallem vlastně nikdy takové fotky neměli. Možná pár, ale nikdy tak přirozené, tak plné lásky.

Ihned se, ale okřiknu a myšlenku na toho modrookého Ira okamžitě zasouvám hodně hluboko do mysli, když konečně nacházím kuchyň a můj úsměv se ještě rozšíří. Oba jsou zabraní do přípravy něčeho co jak okamžitě zjišťuji úžasně voní a vůbec nevnímají můj příchod. Můžu tak nepozorovaně sledovat jak jeden druhému projevují lásku. Jejich bezstarostný smích se rozléhá místností a mě se znenadání objeví v očích ty zrádné slzy.

V mé hlavě se vynoří vzpomínka, vzpomínka na jeden večer s ním. Bylo to pár dní potom co jsme vyšli na světlo z naším vztahem. Potom co jsme dali všem najevo jak moc se milujeme. Ten večer jsem se v jeho přítomnosti cítila tak bezstarostně, byla jsem šťastná, jelikož byl šťastný i on. Jeho smích se rozléhal kuchyní, když jsme se snažily připravit večeři. Všechno nakonec jak jinak skončilo "úplně jinak". I přes ty slzy mi vyklouzne tiché zasmání a tím k sobě přilákám jejich pozornost.

„Ale, ale šípková růženka se nám probudila" Kamil si mě zabalí do náručí a já se k němu přitisknu. „Rád tě vidím Nat" vtiskne mi polibek do vlasů a odvede mě ke stolu. Když usedám k úhledně prostřenému stolu vzpomenu si na rodiče a můj pohled najde hodiny je sedm večer. „A sakra" ujede mi a následně zachytím jejich pohledy s jasně čitelnou otázkou. „Měla jsem večeřet s rodiči, slíbila jsem to tátovy. Nemám u sebe ani mobil ještě jsem ho nezapnula" objasním jim situaci a následně zjišťuju, že i tohle je vlastně vyřešené bez mého přispění.

„Volal jsem jim, že jsi se mnou. Tvůj otec říkal, abychom tě nechaly spát a že bude lepší, když budeš na večeři tady. Kolem vašeho domu se začali motat novináři. Někdo dal asi echo zlato. Myslím, že ti skončil klid" povzdechnu si, jelikož tak brzy jsem to nečekala. Jsem tu nějaké dva dny a už je tu opět ten rozruch kolem mé maličkosti. „Co se dá dělat, dalo se to čekat. No nic teď nemá cenu to řešit. Mám hlad, takže vy dvě kuchařinky sem s tím, máme si toho hodně co říct a já umírám hlady" jakmile to dořeknu na Petrově tváři se rozhostí jeho typický úsměv tipu *já to věděl mému kuchařskému umění neodoláš* a já ho ze smíchem drcnu do ramene. 

Následně pouštím na pár chvil to všechno z hlavy a následující hodiny se cítím opět jako ta stará Nathalie. V jejich přítomnosti se můžu chovat přirozeně a opět si užívám ten klid, když se přesuneme s lahví vína do obýváku a následující hodiny mluvíme a mluvíme. Byla to dlouhá doba a je toho potřeba hodně říci....

Jsem tady lásky moje. Opět to nebudu okecávat, snad jste si to užily.

Coment and Vote díky moc ♥

Vaše Nat...