Life In Army

Peklo

,, Sendy '' zvolal někdo za mnou. Rychle jsem se otočila. Stál tam Viktor. Viktor je můj starší bratranec. Šla jsem směrem za nim a ani jsem si nevšimla že za mnou stál Liam. S Viktorem jsem se obejmula a chvíli jsme si povídali. Liama to znatelně vytočilo. Viktor musel odejít. Liam mířil přímo ke mně. A vypadal docela naštvaně. Přišel ke mně, chytil mě za ruku a odtáhl mě do svého pokeje. Tam jsem se podrobila podrobnému výslechu. Jednu dobu jsem si myslela že mu jednu natáhnu, ale po chvilce jsem si to rozmyslela, vypadal že se umí bránit. Když se mě zeptal kdo to byl, usmála jsem se a řekla že to byl můj starší bratranec Viktor. Chvilku se na mě udiveně díval a pak se rozesmál. Dala jsem mu pusu a šla jsem do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a koukala jsem do zdi a probíhali mi hlavou nějaké myšlenky. Moc si nevzpomínám co ale jednu si pamatuji. Co budu dělat až dodělám školu kam půjdu? Od té doby jsem nad tím přemýšlela každý večer.
Liam měl rodiče v americe a já bydlela tady. Přemýšlela jsem nad tím jak to uděláme aby jsem spolu mohli být. A pak mě to napadlo, mohla bych jet s Liamem do ameriky a tam si najít práci. Liam s tím souhlasil. Do konce školního roku zabývali už jenom dva týdny. Těšila jsem se na prázdniny. Už tohohle roku mám docela dost stalo se tolik věcí že si z nich polovičku nepamatuju. Ale jsem ráda že už budu ve třeťáku.

Vždycky když končí prázdniny, a já se chystám do školy cejtim se jako před školák. Těšim se tam, ale pak si to rozmyslim.
Třeťák začal docela dobře. Teda aspoň jsem si to myslela. Uběhl první měsíc a nám začalo peklo něco jako pekelný týden v Buds (to je výcvik do Navy S.E.A.L.), ale v lepším provedením a celý rok. Každý večer jsem se svírala bolestí párkrát jsem i zvracela krev. Řikám vám neni to hezkej pocit. Jednu dobu jsem si připadala jako v koncentráku. Jít ven jsem mohla jenom v uterý nebo ve čtvrtek. Byla to hrůza. Občas jsem si myslela že to vzdám ale zvládla jsem to.