Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 19//Halloweenská paráda 2/2

Nabrala jsem si poslední sousto mého oblíbeného pudinku. Všichni už byli klidní po představení Pobertů, což mi přišlo vhod. Vážně, musím být dostatečně přesvědčivá, ale myslím, že s mým herectvím to bude celkem sranda. Teda, Kim a Lily na mě budou zaručeně naštvané, takže bych měla začít vymýšlet něco, čím je obměkčím. Při nejhorším to schytám polévkou po hlavě.

Vyhledala jsem Regulusovy zelené oči a věnovala mu spiklenecký úškleb. Akce může začít. Doufám, že si cení toho, že jako jediný zná moje plány. Měl by. Pohledem jsem vyhledala i školního ducha Protivu, který právě prolétával mezi stoly. Ten je pro všechny žerty a kraviny, takže nebyl žádný problém ho přesvědčit, aby se ke mně připojil. Hned si mého pohledu všiml a ušklíbl se. Dál nepozorovaně proplouval vzduchem a najednou se vytratil pryč. Večer jde podle plánu.

Holky vedle mě se právě zákusky, stejně jako Poberti, takže mi nevěnovaly skoro žádnou pozornost. Teda, za chvíli mi jí rozhodně věnovat budou. Všichni si myslí, jak mají všechny žerty za sebou a teď už budou mít klid. Nebudou. Já se jim o rozptýlení postarám. Podle plánu jsem do pravé ruky uchopila nejostřejší nůž a připravovala se ukrojit ten úžasný čokoládový dort na velkém podnosu přede mnou.

Velkou síní bylo slyšet povídání studentů a obvyklý šum všech konverzací. Nervózně jsem chytla rukojeť a zrakem přejela svou začarovanou ruku. Musím říct, že najít tohle kouzlo byla vážně fuška. Nebýt mého milého kamaráda Reguluse bych tuhle srandu nemohla zrealizovat.

Pohlédla jsem na Bellatrix, která se jako vždy vybavovala se svými zmijozelskými přáteli. Na konci mého představení bude pěkně zklamaná, že to byl jenom prank. Ale tak stejně bych jí mohla v duchu vystřihnout takovou tu hezkou věnovací sloku. Představení věnováno mé úžasné kamarádce Bellatrix Blackové, kterou mám moc ráda. Amen. V duchu jsem se zasmála.

Napřáhla jsem ruku s nožem před sebe a snažila se ukrojit kus svého dortu. Nikdo si mě nevšímal. Zatím. Moje ruka byla pevná a celá tahle situace se zdála jako úplně normální okamžik. Než jsem ale špičku nože dokázala zabořit do dortu, začala celá komedie.

„Uáááááááh!" vyletěl z čokoládového dortu Protiva a zbrklým pohybem mě rádoby vyděsil. Nepřestával řvát a já nůž zbrkle upustila z rukou. Ostrá čepel protnula mé levé předloktí naskrz a nůž zůstal zaražený do mé falešné ruky. Přes všechny strany se rozstříkla rudě zbarvená tekutina podobající se krvi. Vypadala opravdu hodně věrohodně, to ano. Rozstříkla se po celém stole a já teď děkovala bohu že si Black sedl vedle mě, protože to on byl nejvíc ohozený falešnou krví. Zděšením a znechucením zavřeštěl stejně jako ostatní u našeho stolu. Dala jsem se do falešného jekotu. Taky, kdo by nevřeštěl, kdyby mu nůž prořízl ruku.

Všechny pohledy se stočily na mě a místnost pořád protínal můj nepřetržitý jekot. Naproti sobě jsem uviděla Lilyin zděšený obličej plný paniky. Zděšeně vyjekla.

„Panebože Laro! Laro!"

Rychle jsem vyletěla ze židle a znovu vyděšeně zakřičela. Ruku jsem si pevně držela, ale i přes to z ní vystřikovaly proudy červené tekutiny, která ohodila celé okolí. Black byl můj hlavní terč, samozřejmě. Všude po podlaze a po stole tekla moje falešná krev a nikdo nevěděl, co má v této situaci dělat. Všichni jen se zděšenými obličeji přihlíželi. V hrané panice jsem se pokusila udělat krok, ale po mé vlastní krvi jsem vcelku komicky uklouzla. Netrvalo to ani chvíli, už jsem se válela v rudé slizké kaluži. Vcelku hezké. Uslyšela jsem nějakou dívku od havraspárského stolu zděšeně zaječet. Prudkým nárazem zemi vylítl nůž z mé zkrvavené ruky a já se rozkřikla ještě víc, protože část mojí useknuté ruky přistála v kaluži vedle mě.