Tohle není můj první příběh na téma Doctor Who - mám rozepsané ještě dvě povídky, které se tu možná dříve či později objeví. Tenhle příběh je ale z nich ze všech nejdelší a nejdůležitější, takový finálový a proto bych ho celý ráda věnovala osobě, která mě poprvé donutila (doslova) se na Doktora kouknout a kvůli které jsou teď všechny mé sny bez něj nudné a bezvýznamné. Takže tímto věnuji celou tuto knihu Magdě (Ilian Pišťálkové) - díky moc za všechno!
ČTEŠ
Společně
AcakStromy křičí, vítr kvílí, země se vzdouvá a voda se bouří - stěny všech vesmírů v široširé existenci všeho se hroutí. V takových chvílích je třeba zapomenout na všechna malicherná příkoří i dlouholeté spory a začít spolupracovat. Doktorovi přátelé...
