Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 20// Každý má svá tajemství

Z neklidného spánku mě vyrušil něčí pohyb. Převalila jsem se na bok, abych našla pohodlnější polohu, ale narazila jsem do něčeho pevného. Tahle postel je nějaká tvrdá. Nespokojeně jsem zabručela. Mohla bych otevřít oči. Prudce jsem rozlepila obě víčka a do očí mě hned udeřilo milion slunečních paprsků a všemožných světel, až jsem byla na pokraji slepoty. Párkrát jsem zamrkala, abych aspoň trošku začala vnímat okolí. Hlava mi nepříjemně pulzovala a moje tělo bolelo, jakoby se mělo každým pohybem rozsypat. Počkat, proč si pamatuju jen útržky?

Se stále zavřenýma očima jsem rukou plácla vedle sebe, abych nahmatala budík. Moje ruka ale dopadla na něco měkkého. Párkrát jsem do té věci vedle mě plácla a moje uši zahalilo nepříjemné zamručení. Prudce jsem se vyšvihla do sedu a naprosto ignorujíc řezavou bolest ve spáncích jsem svůj pohled sklopila na stranu. Panebože. Sirius Black leží vedle mě, v mé posteli? Naskytl se mi pohled na jeho rozvalené tělo, mimochodem bez trička. Počkat. Tohle není můj pokoj. Postele, skříně, stolky. Tady to nepoznávám. Znovu jsem zamžourala a na vedlejší posteli jsem spatřila Jamese svěšeného hlavou dolů. Po zemi se válel Remus spící tvrdým spánkem a Peter zachumlaný ve své peřině. Vedle mě byl Black. Panebože, já spala v jedné posteli s Blackem. V tu ránu moje srdce vynechalo úder. Prudce jsem odhrnula peřinu a nakoukla pod ní. Hlasitě jsem vydechla. Oblečení bylo pořád na stejném místě. Teda skoro. Kromě kalhot? Kde mám kalhoty? Naštěstí, všechno ostatní mám. Uf. Už jsem se lekla, že včera došlo k nějakému omylu tady s tou osobou chrápající vedle mě. To by byla dost velká katastrofa a upřímně by to bylo i docela děsivý vzhledem k tomu, že v pokoji jsou další tři opilé duše s kocovinou. Navíc Black? Panebože.

Konečně jsem se vzpamatovala (aneb můj mozek si začal uvědomovat situaci) a rychlostí jsem ze sebe shodila peřinu. Neříkám, že mě fakt, že jsem jenom v tričku a kalhotkách nevyděsil, ale přesto jsem se rychle natáhla pro kalhoty, které jsem uviděla na podlaze. Ehm, může mi někdo vysvětlit, co se tu včera dělo? „Ani se nemusíš oblíkat. Mně se tenhle pohled docela líbí." Uslyšela jsem vedle sebe chraplavý hlas. A hele, kdo se nám vzbudil. Sirius byl pro změnu bez trička a na hlavě měl jeho běžný ranní rozcuch. Ani mi neříkejte, že jsem na něm byla celou noc natisklá. Na týhle mega malý posteli. No, i když jeho tělo není úplně k zahození. Ušklíbla jsem se, ale pak jsem svůj výraz kvapně změnila na naštvaný. Larisso, soustřeď se!!! Zamračila jsem se na něj. „Otoč se!" Prskla jsem po něm tiše, abych žádného dalšího Pobertu nevzbudila. Jeden mi bohatě stačil. I to, že mě viděl po ránu a to v kalhotkách. Sakra. Rychle jsem vstala a nasoukala se do volných džínů. Zapnula jsem zip a otočila se na pobaveného Blacka sedící na posteli. Nakrčila jsem obočí a zvedla prst. „Tak poslouchej. Nemám nejmenší tušení, co se včera dělo a proč jsem se před chvílí probudila s tebou v posteli. Ale jedno vím jistě. O tomle," Ukázala jsem dramaticky na postel, ve které jsem dnes s Blackem strávila noc (naštěstí to byl jen ultra tvrdý spánek, nic víc!). „Se nikdo nedozví. Jasný?" Nadzvedla jsem obočí. „Po včerejší kalbě jsi nějaká moc aktivní, nemyslíš? Vypila jsi toho víc než já." Zasmál se posměšně a přes hlavu si konečně přetáhl tričko. „Seš nějaká odolná. No vlastně, včera to tak nevypadalo." Uchechtl se a já po něm s naštvaným pohledem hodila polštář. „Auu." Vypískl potichu. Založila jsem ruce v bok. „Tak platí?" „Platí."

..............

Vyndala jsem plátno a zasadila ho do stojanu. Barvy jsem postavila na malý stolek v rohu místnosti, stejně jako čtyři štětce. Do prázdné sklenice jsem namířila svou hůlku Daisy a vykouzlila trochu vody. Nacházela jsem se na prostorné věži uprostřed Bradavického hradu. Na té, kterou mi ukázal Reg. Vypadala pořád stejně, byla prázdná a světlo sem procházel skrz čtyři velká okna. Venku bylo zataženo. Tady v Británii je začátek Listopadu hodně chladný. Pravý podzim už dávno skončil a všichni teď už očekáváme první sníh.