Living with monster

Lies

*Sarang
Vždycky jsem nesnášela smrad nemocnice. Vzbuzoval ve mě úzkosti s špatné vzpomínky. Seděla jsem na sedačce  a prázdně hleděla před sebe. Kafe, co mi přinesl Tae, už dávno vychladlo. To mě ale vůbec nezajímalo.
Můj prázdný pohled vyrušil neznámí hlas:,, Paní Kim Sarang?''
Hned jsem nereagovala, ale když dotaz zopakoval, podívala jsem se odkuď pocházel. Byl to postarší doktor. Když viděl že reaguji, usmál se. Brala jsem to jako dobré znamení.
,,Váš manžel bude v naprostém pořádku. Zranění není nijak velké ani nebezpečné. Hádám, že by jste ráda svého muže viděla?"
Úleva. Zaplavila mě neposatelná úleva. Doktor my ještě vysvětloval detaily rekonvalescence, ale nevnímala jsem to. Chtěla jsem ho vidět a ujistit se, že je vše opravdu v pořádku. Stále jsem měla divný pocit, že by se mu mohlo něco stát. Naděje?

Seděla jsem na rohu postele a koukala na jeho poklidný obličej. V hlavě se mi dokola přehrávala ta slova. 
,,Miluji tě, Sarang."
,,Já tebe taky."

,,Sarang?" vyrušil mě Tae.
,,Zavolal si jeho rodičům?"
,,Ano."
,,Co jsi jim řek?"
,,Že dělal blbosti ale bude ok. Věřili mi. Nebylo by to poprvé, co udělal něco hloupého." 
,,Povídej mi o tom."
,,Sarang?"
,,Ano?"
,,Můžu s tebou mluvit...na chodbě?"
Tón jeho hlasu se mi nelíbil. Vlastně celou cestu sem se choval divně. Vyšla jsem za ním na chodbu. Stál zády ke mě, opřený o zeď.
,,Můžeš my vysvětlit jednu věc? Muselo mi něco ujít, ale ještě nedávno jsi tvrdila, že toho kokota nesnašíš. Kdy? Kdy se to změnilo?" Tae se na mě otočil. Měl ten nejstrašnější pohled, co jsem kdy viděla. Nejhorší byli jeho oči. Sice brečel, sle zároveň z nich byla cítit zloba.
Zloba a vztek.
Zloba, vztek a nenávist.
Nenávist vůči mě.
,,Celou tu dobu se o tebe starám. Celou tu dobu, co on ti dělá ze života peklo. Vždycky jsem tu byl pro tebe.  Vzdal jsem se všeho. Byla jsi pro mě vším. Nic bych ti nikdy neudělal. A ten prasák. Ten hnusnej zmetek si jen tak přijde, vezme si tě, znásilní tě a ještě k tomu ho miluješ? Jeho? Co on má s já ne. Peníze? Stačilo slovo a ten blbej byt bych ti koupil. Ale teď. Teď už mi je to jedno. Jestli ho miluješ, tak si klid...."
,,Mýlíš se!" Už jsem to nemohla vydržet. Začal jsem taky křičet: ,,Mýlíš se úplně ve všem!"

*Namjoon
,,Mýlíš se úplně ve všem!"
Její křik mě vzbudil. Ale neotevřel jsem oči. Bál jsem se. Nevěděl bych, co dělat. Styděl jsem se. Tak hrozně moc. Tak jsem jen ležel a poslouchal ji.
,,Já to tak nemyslela. Ani nevím co, jsem si v té chvíli myslela. Ani nevím, co si myslím teď. Nevíš, čím vším si teď procházím. Přijde my to tak neralné. Já si přijdu nereálná. Jak nějaká loutka, co jen plní úkoly," křik se měnil v pláč:,, jak loutka co jsi jde po předem vybrané cestě. Ani na tu posranou školu jsem nešla kvůli sama sobě. A jestli ztratím tebe, co mi zůstane? Tae, Ja vím že si tu pro mě vždycky byl. Já vím že si mě vždycky bránil...."
Ostatní jsem už neslyšel. Otevrěl jsem oči, abych zjistil proč. No jak bych jí mohli slyšet když byla zabořená do hrudi Taeho. Sakra. Tohle není první věc, kterou chcete vidět po tom, co se probudíte v nemocnici. Musel jsem s tím něco udělat. A to hned. Uviděl jsem vedle sebe sklenici s vodou. Pomalu jsem do ní strčil. Zvuk tříštícího skal oba vyrušil. Vylekaně se na mě podívali. Jasně, nečekali to. Ale Sarang se hned za mnou rozběhla. Doběhla k mé posteli a pevně mě objala. Cítil jsem jak mi tlačí přímo na ránu, ale neřešil jsem to. Proč taky. Byla u mě, objímala mě. Co víc jsem si mohl přát?
Podíval jsem se přes její rameno na Taeho. Stál pořád na chodbě. Co mě ale děsilo víc, usmíval se. Usmíval se, jakoby vyhrál v loterii. Ale proč? Sarang byla u mě, objímala mě. A než jsem omdlel, řekla že mě miluje. Proč je ten zmrd tak vysmátej. Podíval jsem se ještě jednou na něj. Tae mi posměšně zamával, pomalu se otočil a odešel.
Vrtalo mi to hlavou, ale ne tolik. Sarang byla tady a to je hlavní.

*Taehyung
Vyšel jsem před nemocnici. Bylo krásně. Byl jsem si jist, že takhle krásně dlouho nebylo. Vydal jsem se pomalu domu. V hlavě mi pořád zněla její slova. Ona to fakt řekla. Neboj Sarang. Nevzdám se tě. Teď když to vím, budu bojovat ještě víc. Víc, dokud nebude moje.

Yo guyzzz
Takže jsem fakt něco napsala
Kratky
Ale neco to je
Budu spis psat kratší kapitoly ale častěji
Snad
Kazdopadne
Co myslíte že mu řekla?