Splněné sny

Part.29 Zákeřný výtah...

O dva dny později...
"Tak slečno tady máte prášky... berte je dvakrát denně, jednou ráno po snídani a večer po večeři. " Doktor mi podal krabičku s léky. Jirka mi vzal tašku s věcmi a šli jsme.
"Tak lásko co teď?" Pošeptal mi Jirka do ucha. "To nevím ale mohli by jsme si to dneska užít. " kousla jsem ho do ucha a utíkala.
Jirka mi byl v patách. Utíkala jsem co mi nohy stačili. Zaběhla jsem do nejbližší uličky a zastavila se. Nejsem zkušený běžec tak jsem hned stěžka dýchala. Po chvíli jsme slyšela pomalé kroky které se blížili čím dál tím rychleji. "Jirka..." zamumlala jsem si pro sebe. Když už Jirka byl co nejblíž vylezla jsem ze své skrýše a... "Bafffff" řekla jsem na hlas. V tu chvíli jsem byla zaskočena, přede mnou nestál Jirka ale Vadim. "Vooaaa... au..." spadl leknutím na zem. "Vadime promiň... ale co tu vlastně děláš?" Zeptala jsem se. "Točím" ukázal na kamerku která ležela na zemi. Postavil se a upravil si své vlasy. "Aha... no tak já musím tak se měj." Chtěla jsem odejít ale v tu mě silně stiskl zápěstí.  "Vadime pusť mě" sikla jsem a snažila jsem ho od sebe odstrčit. Akorát Deniska není takový frajer jako Vadim. Tak že byla slabá jak párátko. "Deny já..." nestihl to do říct protože na něj zamával Jirka. "Ahoj Vadime. Buď tak hodný a pusť mojí Denyy ano?" Dořekl a ukázal na mě. V tu ránu mě Vaďák pustil. Promnula jsem si zápěstí. " Tak se měj Váďo." Zamávala jsem mu a běžela za Jirkou. "Ahoj" řekl jako by se teď nic nestalo. "Tak pojď." Chytla jsem Jirku za tričko a táhla ho bůh ví kam. "Ty potvůrko... co si tam dělala..." šibalsky se zasmál. "Ani nevím... snažila jsem se ti schovat a vybafnout na tebe... ale mysto tebe tam byl Vadim" prstem jsem mu sáhla na špičku nosu. "Tak a já tě chtil a teď tě budu mučit milá zalatá" vzal mě na ramena a někam mě nesl. "Jirko musť mě!" Bušila jsem ho do zad. Marně, ani s ním nehlo. Zřejmě jsme došli do nějakého hotelu. Jirka mě postavil na nohy a já mohla klidně utéct. Popadla jsem tašku a běžela do výtahu. Rychle jsem do něj nastoupila a klikla na čudlík s číslem 7 . Jirka mě nestihl tak jsem mu posměšně zamavala a jela nahoru.
Raz... dva... tři... čtyři... pět... šest... sedum... *CINK*
Dveře se pomalu otvírali a já ho tam viděla. "Upss" řekla jsem celkem nahlas.
"Ty sis vážně myslela že mi utečeš ovečko" nastopil ke mě do výtahu. Chytl mě za boky a pomalu mě tisknul ke chladné štěně výtahu. Cítila jsem jak jsem svým tělem zmáčkla některý s čudlíků. Svými rty se mi pomalu přibližoval k mému krku. Cítila jsem jeho dech. Už už se dotknul mého krku jeho měkými rty. Začal ho trochu sat. Nevím jestli mi udělal cucflek ale na tom místě dlouho sál. Přesunul se k mim rtům a začal mě líbat. Pilibky jsem mu oplácela. Ale... výtah se zastavil... "Co to?" Jirka mě přestal líbat. Po chvíli vypadlo světlo. "Wow tak větší smůlu jsme mít nemohli" řekla jsem ze smíchem. Pomalu jsem přešla k Jirkovi a shodila ho na zem. "Tyyy" řekl když ležel na zemi. Obkročmo jsem si na něj sedla a držela mu ruce od těla. "Teď si v pasti ty..." řekla jsem mu do ucha a kousla ho do ušního lalučku. Najednou se výtah rozjel a otevřeli se dveře.
Stál tam.......

* Tak že čau lidi... 😊 omlouvám se že jsem nevidala noví díl, ale... neměla jsem na to náladu... poslední dobou mi nic nevychází... 😢🔪 doufám že se to brzo změní a já zas budu moct psát častěji... 😉 tak se mějte a džus lidičky 💪😸 *

P.S. Sorry za gramatiku 😂