Oppugno✔️ Complete

17.Kapitola

Hermiona

Opravdu jsem byla rozhodnutá, že Draca odmítnu, jenomže když jsem se podívala do jeho očí, prostě to nešlo. Nedokázala jsem mu tolik ublížit, ale nelitovala jsem toho. Draco byl šťastný a já taky... víceméně. Pořád jsme se scházeli tajně a co nejméně, a pořád nad námi létal hrozivý mrak v podobě jeho otce a, co bylo horší, i Voldemorta. Bála jsem se, ale bála jsem se hlavně o něj. Porušil to, čím se zavázal Voldemortovi, a porušil i to, k čemu byl vychovaný, co mohlo následovat? To jsem si ani nechtěla představovat.

„Hermiono, ty úplně záříš," smála se na mě Ginny u oběda a já raději sklopila hlavu, k mému štěstí se Ginny přidala na mou a Dracovu stranu, a tak jsem měla alespoň jednu duši, které jsem se mohla zpovídat.

„Pořád nevím, jestli je dobrý nápad jít s ním na ten ples. Dokážu si živě představit, jak budou Harry a Ron zuřit," špitla jsem a zadívala se ke Zmijozelskému stolu. Draco se tvářil jakoby nic, ale když ucítil můj pohled, zvedl oči a já se začervenala.

„Jestli se budete takhle okukovat, tak to za chvíli zjistí," usmála se moje kamarádka a já se pro jistotu podívala kolem.

„Kde vlastně jsou?" zeptala jsem se, když jsem je nikde neviděla, a jako na povel se objevili ve velkých dveřích.

„Ahoj holky," pozdravili nás sborově a sedli si k nám. Harry ke Ginny, které dal pusu na tvář, a Ron po mém boku.

„Promiň, lásko, porada kvůli zítřejšímu zápasu," omluvil se jí Harry a já jí jen tiše záviděla. Co by to bylo za rozruch, kdyby si tohle ke mně dovolil Draco?

„Tak co, Hermiono, už máš partnera na vánoční ples?" zeptal se vedle mě Ron a já ztuhla. Vánoční ples je za čtrnáct dní a já se těmhle otázkám úspěšně vyhýbala.

„No, víš..." začala jsem a vyhledala očima Ginny.

„Jo, má. Přišel si pozdě, Ronalde." zahlásila s úsměvem a já na ni nechápavě zírala. Mám partnera?

„A koho, prosím tě?" zasmál se Ron a já k němu vyslala vražedný pohled. To si jako myslí, že jsem taková chudinka?

„To je překvapení," řekla jsem sladce, on se podrbal na hlavě a podíval se na Harryho.

„Vážně sis myslel, že jsem jako poslední chudinka, co čeká až se nad ní někdo slituje?" zeptala jsem se.

„Ne, to ne.... ale, no nic, dobře," řekl nakonec zklamaně a pustil se do jídla. Oddechla jsem si a nenápadně jsem se podívala na Draca. Zle se díval na Rona a já se usmála, líbilo se mi, jak si mě chrání.

Draco

Nejradši bych toho lasičáka uškrtil vlastníma rukama, moc dobře jsem si všiml, jak zbožně se na ni kouká. To je moje holka! Od ní dá každej ruce pryč, nebo bude mít co dočinění se mnou.

„Draco? Asi bys měl vědět, že ji lasičák zrovna pozval na ples," zašeptal mi Blaise do ucha a já se o to víc zamračil. Ještě ani mně neřekla, jestli se mnou půjde, a jestli kývla jemu, tak mu asi rozbiju hubu.

„Díky, Blaisi," kývl jsem na něj a zvedl se k odchodu. Ještě, než jsem odešel, jsem očima vyhledal Hermionu, neviděla mě, ale bylo mi to celkem jedno. Máme teď spolu lektvary, sice spolu nesedíme, ale to mi nezabrání v tom zjistit, jestli mu kývla nebo ne.

Do učebny jsem přišel jako první a Severus ke mně zvedl hlavu.

„Draco, co tak brzo?" zeptal se svým ledovým tónem a já jsem jen pokrčil rameny.

„Už jsi byl za Brumbálem kvůli té věci?" promluvil znovu, když jsem si sedl na svoje místo. Co s tím všichni mají? Každej mi chce pomáhat a mně z toho začíná být špatně.

„Ne, ještě jsem tam nebyl," prohodil jsem chladně a snažil jsem se dívat všude kolem, jen ne na něj.

„Měl bys tam zajít co nejdřív, víš, že Pán zla čeká, až splníš svůj úkol."

„Já to vím, sakra!" zakřičel jsem na něj. Věděl jsem to, ubýval mi čas, věděl jsem to až moc dobře, ale co můžu sakra dělat? Čím víc mi každý říká, ať jdu za Brumbálem, tím míň se mi tam chce.

„Dobře Draco, já jen doufám, že víš, co děláš," řekl, ale já mu už neodpověděl, protože do učebny začali chodit první lidi a já se snažil být neviditelný. Momentálně bych byl vděčný za neviditelný plášť, nebo to někdo šeredně odskáče.

Všiml jsem si Hermiony, která si sedla přede mě, a hned vedle ní si sedl ten odporný zrzek. Zatnul jsem ruce v pěst. Ne, Draco, uklidni se, tohle ti za to nestojí. Proč jsem sakra tak podrážděný? Ona mu určitě nekývla, to by mi přeci neudělala. Zavřel jsem oči a zaposlouchal se, chtěl jsem vědět, o čem se baví.

„Díky, Hermiono, jsi vážně nejlepší," řekl ten zrzek.

„Ale to nic, Ronalde, ráda s tebou půjdu," uslyšel jsem Hermionin hlas a otevřel jsem oči.

„Ani jsem nedoufal," zašeptal Ron a vzal Hermionu za ruku. To už na mě bylo moc.

„Nevadím vám tady, hrdličky?" pronesl jsem sarkasticky a Hermiona se ke mně okamžitě otočila, její vyděšený výraz mluvil za všechno.

„Vlastně jo, vadíš," vložil se do toho zrzek a já k němu stočil pohled.

„Vážně? Tak co kdybyste si vypadli cukrovat někam jinam?" zavrčel jsem a uslyšel jsem Hermionu, jak velice tiše řekla moje jméno.