Když jsem se narodil byl jsem šťastný dítě. Všechno mi připadalo legrační a zábavný. Ale postupem věku jsem začal zjišťovat, že život není takový jako jsem si ho představoval. Vše to začalo tím, že jsem jako tříletý kluk začal chodit do školky. Školka byla hrozná. Učitelky se chovali jako krávy a kdyz jste nesnědli oběd tak Vás hi nutili sníst. Jeden můj kamarád se jednou pozvracel při obědě. Ale učitelky ho donutili sníst oběd i se zvratkama, které mu skončili v polévce. Toho kluka mi bylo líto. Školku jsem nenáviděl. A doma to nebylo o nic lepší. Rodiče mě mlátili vařečkou za každou prkotinu. Nikam jsem nesměl. A každý den byl u mě utrpení. Ve svých pěti letech jsme se stěhovali. Daleko od kamarádů, které jsem měl rád. Od krajin, které jsem miloval. A od domova kde jsem prožil úžasný první dva roky svého života. Zavřeli se dveře od auta. A ten dům uz jsem v životě nikdy neviděl.
