Expl0ited<3My hero<3

43.Kapitola

Uběhly další dny. Stále je to se mnou špatné na stravu. Zhubla jsem už dost i když mě Petr nutí jíst, prostě jsem se naučila zvracet to a jde to samo. Sice něco málo v sobě udržím, ale i tak to není optimální váha, kterou bych měla mít. Začala jsem se s tím vyrovnávat. Petr mi slíbil, že to nikde nenahlásí za což jsem mu neskutečně vděčná, protože by s tím bylo opravdu plno práce. Sice mě Anna nutí to ze sebe dostávat, ale snažím se jí ignorovat i když je to vážně těžké. Přece jen je to kamarádka. Mamka by se zítra měla vrátit, takže ještě jeden den s Petrem.

Nevím co je lepší jestli tu být s mamkou nebo to být s Petrem no každopádně Petr je mi velkou oporou poslední dny. Je ze mě zoufalej, vidím to na něm a zabíjí mě to. Slíbila jsem mu, že už si nikdy neublížím a taky se to snažím dodržovat, hlídá mě už i ve sprše, abych si neublížila. Má o mě hroznej strach. Zas takovej by nemusel mít, nebyla bych schopná se podřezat ve sprše, ale tak budiž.

Je od něj hezké, že se tak stará i když začínám mít já sama strach o to, jak kvůli mě moc nespí. Hlídá mě skoro i při spánku. První dny ani moc nespal, protože jsem díky tomu co se stalo měla dost intenzivní noční můry. Jen si povzdychnu a pohladím ho ve vlasech. Pustili jsme si s Petrem televizi, kde dávali na vlásku, tak jsme se rozhodli, že se na to budeme dívat, jenže usnul. Aspoň na chvíli si odpočine, moc toho nenaspí díky mě.

Jen si nad tím povzdychnu a zatřesu hlavou, takhle to dál nejde. Po ránách na ruce zbyly pouze strupy a někde už mám pouhé jizvy. Kdyby to moje mamka viděla, nejspíš jsem mrtvá. Nebo by mě poslala do léčebny, kde stejně brzy skončím. Znovu ho jemně pohladím ve vlasech a políbím ho na čelo. Usnul mi s hlavou v klíně, takže nemam šanci se dostat pryč, jelikož by jsem s ním hnula a on by se okamžitě probudil.

Už jednou takhle vedle mě usnul. Měl přes mě hozenou pouze ruku. Potřebovala jsem ji odšoupnout z toho důvodu, že jsem potřebovala na záchod ale hned co jsem se pokusila ji jen malinko odstrčit, tak si mě chytl víc se slovy, že nespí. Musela jsem se nad tou vzpomínkou usmát. Je tak sladkej, když spí. Je jako malé nemluvně. Když se ze spaní pousměje, tak se mi úsměv rozšíří, je tak zlatej. Vezmu opatrně mobil, kterej leží vedle mě a vyfotím si ho tak. Hned si tu fotku nastavím na displeji na pozadí.

Mobil položím zpátky vedle sebe a podívám se na jeho tvář. Je tak klidný, tak nevinný. Nezaslouží si to. Začínám i pochybovat o tom, jak se mnou může vydržet. Ucítím na tváři zašimrání, proto si na tom místě přejedu hřbetem ruky. Je to slza. Proboha, já brečím? Už zase. Jen si povzdychnu a ostatní slzy potlačím. Teda aspoň se o to pokouším, ale marně. Jedna skápne přímo Petrovi na tvář. Prosím, ať se neprobudí.. Jenže má prosba není vyslyšena. Nejdřív se podrbe na místě, kam mu má slza stekla a hned na to se zavrtí. Skoro ani nedýchám, aby se neprobudil. Nakonec si jen odfrkne a dál spí. Oddychnu si, že se neprobudil.

Ani jsem si nevšimla, že už je konec té pohádky. Zavřu oči, protože v televizi začne hrát nějaká blbost a opřu si hlavu o gauč, tak že jí zakloním. Zhluboka se nadechnu. Jsem na tebe hrdá Vanesso. Z tlusté bečky a krabičky sádla jsi se dostala do krásně hubené dívky. Ještě pár kilo dolů a budeš jako já. Budeš jako modelky na které se díváš v časopise. Vážně jsem na tebe pyšná. Ach Anno. Jsi zpátky. Jsem ráda, že jsi se vrátila. Sice se cítím trochu vysíleně, ale konečně mám postavu, která se mi vždycky líbila. Trochu jsem se při té myšlence, kterou jsem Anně odpovídala pousmála.

I ta sklenice vody, kterou jsi během dneška vypila je dost, ale nevadí. Aspoň, že žádné jídlo v sobě nemáš. Ztloustla by jsi. Byla by jsi hnusná a tlustá jako dřív. Spolužáci by tě znovu začali šikanovat a to přeci už zažívat nechceš, no nemám pravdu? Máš pravdu. Už nikdy nechci zažívat tu šikanu co jsem zažívala. Nemůžu. Nechci, aby to Petr musel vidět. Navlhčila jsem si suché rty a semkla je v úzkou linku. Nemůžu to dovolit. Už jednou jsem k sobě do života Annu pustila, nemůžu jí znovu zklamat.

Ucítím na svém klíně, jak se Petr pohnul, proto rychle zvednu hlavu a podívám se na něj. ,,Shhh...'' zašeptám, aby spal dál a pohladím ho jemně po líci. Jen něco zabručí. Znovu se nad ním musím usmát. Jen si povzdychnu, zakloním hlavu a opřu si ji znovu. Anna už mlčí, nemluví na mě. Cítím hroznou slabost díky tomu, že do mě Petr opět nic nedostal i když se se mnou vážně nervoval a zkoušel to různými způsoby. Moje tělo to i tak nepřijalo a vyvrátilo to zpátky. Po nějaké chvíli dalšího přemýšlení usnu také na gauči.

***

Probudila jsem se na zvonění telefonu, volala mi mamka. Sáhla jsem pro mobil, abych neprobudila Petra, ale ten se i tak probudil a rozespale se na mě podíval. Skoro jsem se nad ním rozplynula, jak sladký byl. Zvedla jsem mobil. Mamka mi volala, že jede domů už dneska, že je blízko. Jen jsem se zaradovala a vstala z gauče. Řekla mi, že mě prozvoní, až bude někde blízko, proto jsem vstala a ještě to doma trochu porovnala a mezitím Petrovi vysvětlila co bylo příčinou telefonátu.

Když mi začal zvonit mobil, zrovna jsem akorát douklidila co jsem chtěla. Zvedla jsem ho, na to mi bylo odpovědí jen mamky 'zachvilku jsem doma' . Konečně přijede mamka. Konečně.

Petrův pohled

Vyšli sme s Vanesou pred dom,pretože mala každú chvíľu prísť jej mamka .Van-van už sa tešila natoľko,až vystúpi a bude ju môcť objať. Poznal som to podľa jej slov. Len som sa na ňu doširoka usmieval. Milujem ju. Hrozne moc. Po dlhej dobe som konečne našiel dievča, ktoré naozaj milujem.

Keď Vaness zbadala mamino auto, tak naň ukázala, že už konečne ide. Bola celá natešená. Zrazu som začul zapískanie gúm a obrovskú ranu. Všetko sa to zbehlo tak rýchlo, že som to nestačil zaregistrovať. Na pár minút sa mi snáď zastavilo srdce. Začalo mi kvôli tomu nárazu pískať v ušiach. Akoby to nestačilo, začala kričať i Vanesa vedľa mňa.

Mal som potrebu rýchlo Vaness chytiť a pevne ju držať, pretože to čo videla vidieť nemala. Nikdy sa to nemalo stať, akoby sa už nestalo mnoho hnusných veci, ešte k tomu toto. Pevne som k sebe Vanessu natisol a obmotal okolo nej paže. Kričala, plakala a trhala sa mi v náručí. Skoro sa mi zrútila pod rukami. Do auta jej mamy to napálilo z boku nejaké ďalšie auto a na to sa to auto pani Evansovej pretočilo a nakoniec skončilo u nich na trávniku, takže kúsok od nás.

V túto chvíľu som nevedel čo mám robiť, preto som vytiahol mobil z vrecka a začal volať sanitku. Druhou rukou som pevne držal Vanessu, aby sa tam nerozbehla a nevidela nič hnusného. Nevedel som ako jej mama práve teraz vyzerá a nechcel som aby z toho mala traumu. Áno, je to jej mama, ale i tak som nechcel aby to proste videla. Jediné čo sme videli z nášho uhlu pohľadu bola krv na prednom skle...

_______________

Zdravím vás :) nová kapitola! :D Jaj kdo by to byl řekl, žejo? :D :D Doufám, že se vám kapitola líbí :3 Ano moc hezká kapitola to není...no stala se pěkná věc po tom co se jí stalo před pár kapitolama, že? Jo já vím, jsem na ní hrozně hodná :D Ach jo, je mi jí celkem líto, ale tak já za to nemůžu, mam ten příběh už tak naplánovaný :) Úplný konec rozhodl jeden z vás, takže ho pak označim a můžete mu poděkovat :P

Opět děkuji LelaLeena za opravu slovenštiny :3

Mám vás ráda xxx