World Of Fantasy

Druhý svět?

Existuje nějaký druhý svět? Svět kde je možné to, co tady není? Existuje svět, kde každý umí létat? Existuje svět, kde je moře z čokolády, stromy z cukrové vaty, pláže z chipsů? Pokud ano, stěhuju se.

Jako každé ráno jsem vstala z postele a šla jsem ke svému psacímu stolu. Sedla jsem si na točící židli a přisunula jsem se blíže ke stolu. Ze své hromádky mích papíru, kreseb, fotek, básní a citátů jsem si vzala svůj deník, kam si zapisuji své sny.

26.11. 2020
Každý den sním o tom, že se podívám do světa kde je možné to, co možné není. Sním o tom, podívat se do světa který by byl jen podle mě. Vím že existuje něco jako druhá dimenze světa. Nebo cesta do jiného světa. Každý den se snažím o to, najít vchod do druhého světa. Ten vchod může být vlastně cokoliv. Může to být nějaká kniha, může to být zrcadlo, může to být obyčejná hračka a nebo peřina. Věřím, že se podívám jednou do galaxie... Galaxie, věc kterou každý den kreslím. Galaxie je jako moje fantazie... Je nekonečná. Galaxie je věc, u které nemusíte premýšlet jak ji nakreslíte. Nikde není nějaká kresba, podle které by se měla galaxie kreslit... Je to tak kouzelná věc. Pro dnešek zase končím galaxií... Jdu hledat vchod do druhé dimenze, beru si tě s sebou.

Hned jak jsem dopsala tuto větu, tak jsem si zkřížila prsty a křupla jsem. Odsunula jsem se od stolu, zvedla jsem se ze židle a šla jsem ke své skříni. Docela dlouho jsem si vybírala oblečení. Nakonec jsem si vybrala bílé tričko s nápisem : Druhá dimenze
To tričko jsem si vyráběla sama.

Pak jsem si vzala džínové kraťásky. Vlasy jsem si sepla do drdolu. Šla jsem ke stolu a vzala si svůj deník, který jsem dala do kapsy. Vyšla jsem z pokoje a šla jsem k vchodovým dveřím, u nich jsem si obula své boty. Otevřela jsem dveře, vyšla jsem a za sebou jsem zabouchla. V hlavě jsem si říkala, co by mohl být ten vchod do dimenze... Jen tak mě napadla knihovna. Takže mám teď namířeno tam.

...

Já : ,, Dobrý den" pozdravila jsem paní knihovnici.

Šla jsem někam úplně dozadu. Projížděla jsem prstem po boční straně knih. Když jsem přejela po jedné, měla takovou jakoby energii... Tu knihu jsem vzala do ruku, otevřela jsem a začala jsem číst.

Když jsem se dostala na stranu 123, kniha spadla na zem, ta kniha mě začal sát do sebe. Pamatuju si jen to, jak jsem létala někde v galaxii.

...

Probudila jsem se... Ani nevím kde jsem. Ležela jsem na nějaké fialové peřině. Zvedla jsem se a procházela se, skoro jsem se probadala když jsem našlapovala, došla jsem na kraj té peřiny a viděla jsem prapodivné městečko. Byla jsem ve veliké víšce takže jsem viděla nádherně. Viděla jsem ceduli ale jakž takž jsem to přečetla. Bylo tam napsáno : Vítejte v městečku Gustui

Moře z čokolády, tráva z cukrátek, kytky tu byli veliké 8-9 metrů, silnice byli z peřin, domy z perníků... Prostě dokonalý svět. Zklouzla jsem se po té peřině dolů, když jsem dopadla na zem, tak s kole mě nahromadili malincí lidé.

Oni : ,, Co je to za prapodivného tvora? Odkud přišla? Co tu dělá? Kdo ji sem poslal? Jak zjistila vchod do téhle dimenze? Co když nám ublíží? " kladli mi až moc otázek a já ani nestihla odpovídat.

Já : ,, Nejsem tvor, jsem "normální" člověk, přišla jsem z města Justuo, nevím co tu dělám dostala jsem se sem náhodou, nikdo mě sem neposlal, ani nevím jak se mi podařilo se sem dostat... Nechci vám ublížit"

Oni : ,, Dobře, ale teď tě musíme vzít k naší královně, pojď! " řekli mi a vzali mě za prsty

...

Stáli jsme před palácem a já se začala klepat

Ano, ano... Zase nový příběh, ale já si nemůžu pomoct 😄 Tohle mě ze všechno baví nejvíc, Fantasy příběhy. Na mém profilu už asi ASI nebudou vycházet FanFikce o YTBerech... Už mě to neba 😂
Tenhle celý příběh je věnován SimiRomanova 💞💞 Říkala jsi, že tě nejvíce baví Fantasy příběhy, tak tu jeden ode mě máš 😍😘😘

                 ❤ I love you all ❤