Zánik: Dívka Drak

Kapitila XLVII - Navrácení síly

Silla

Spěchali jsme na hrad za Tridorem aby Dragonir nestihl předat své pouto na někoho jiného. Blížili jsme se k hradu, když nás zastavili vojáci hlídajíc bránu do hradu. Nejprve nás odmítali vpustit, ale pak jsme jim vše vysvětlili a oni nám neochotně vyhověli.

Cítila jsem kolem sebe stále více a více Dragonirovo rozpadající se pouto s Tridorem, zároveň ale i touhu jej opět spatřit. Pobíhala jsem po chodbách hradu s Tygrou i Dragonirem v patách, marně hledajíc Tridorův pokoj v naději, že jej ještě stihneme zachránit. Při pobíhaní jsem narazila do jedné ze služebných, až po chvíli jsem si uvědomila, že ji znám. Byla to ta, která si mne spletla s mou matkou. Za běhu jsem se k ní otočila a šeptem pronesla do větru „Omlouvám se.“ Ona jen potřásla hlavou a pokračovala dál ve své cestě tak jako já. Konečně jsme našli dveře od Tridorovi ložnice, ale nikdo tam nebyl, komnata byla zcela prázdná. Zastavila jsem tedy první služku kterou jsem potkala a otázala se jí, kde se nyní král nachází. Po získání potřebných informacích jsem se vydala na nedalekou terasou tyčící se v čele nádvoří jeho hradu. Seděl tam, ve svém mohutném a zdobeném křesle. Vypadal tak staře a pochmurně, jakoby jej měla smrt již velmi brzy dostihnout na jeho cestě životem. Ucítila jsem jak se Dragonirovo pouto opět natahuje k mysli Tridora, poté se k němu Dragonir opatrně rozešel a doslova po Tridorovi skočil, až převrhl křeslo i s Tridorem. Na něm se okamžitě začalo projevovat spojené pouto. Jeho kůže opět nabrala barvu, jeho oči se rozzářili a již nevybízeli k stařeckému pohledu. Celému světu ukazoval svůj rozzářený úsměv a dokonalé čistě bílé zuby.

Netrvalo to  dlouho a přiřítil se k nám udýchaný Nick se svázaným Vyslancem. Drsně zaškubal provazem a předhodil tak Vyslance před krále na kolena. Ta s úsměvem na tváři zvedla hlavu a ukázala tak Tridorovi, že se mu hodlá postavit  za jakýkoliv podmínek. Tridor kousek ustoupil stranou a do zorného pole se jí dostal Dragonir, který se k ní ladně přibližoval a v očích mu hrála písnička pomsty. Tyčil se nad hlavou Vyslance a díval se jí zpříma do očí, její ruce se chvěli ale tvář byla kamenná. Tridor roztáhl doširoka své rty a pošetile se zasmál, poté promluvil „Tvá poslední slova?“ a opět se pousmál, tentokrát ne tak nahlas jako předtím. Vyslanec otočila hlavu směrem ke králi a doširoka se pousmála. „Temná opět povstane a změna království započne. Pochybní král svou hlavu ztratí, temnota se zase vrátí. Užijte si zbytek svých životů vy ubohá chátro!“ jen co to dořekla, Dragonir vystřelil prudce vpřed a zaťal do jejího krku své dlouhé a ostré tesáky. Když s Vyslancem přestala pohazovat smrtelná kreč, Dragonir vytáhl své tesáky a nechal mohutnou tlamu rozevřenou. Kapala mu z tlamy temně rudá krev, poté přistoupil k jejímu chladnoucímu tělu a tvrdě přirazil tlapu na její hrudník. Okolím se nesl zvuk praskání kostí, jejím hrudníkem se propadala Dragonirova tlapa. Po chvíli ji vytáhl celou zakrvácenou a s jejích srdcem ve spárech. Hodil jej k nohám Tridora jenž jej napíchl na dýku, která mu třímala v pochvě na opasku a vyzdvihl jej nad hlavu, ve znamení, že Vyslanec padl a on vyhrál.

Večer  se odehrála velká hostina, kdy se oslavovalo zničení Vyslancovy armády, jak pravil Tridor. Navrácení klidu a pohody v království. Lidé ve městě i služebné na hradě oslavovali navrácení síly svému králi.

___________
Vím,že to většina z vás bude brát jako výmluvy nebo tak, ale je to fakt...

Minulou sobotu k nam dojela návšteva a já ztratila možnost psát, tuto sobotu jsem musela do práce, z které jsem se fomů dopotácela totalně vyšťavená, takže přidávám až dnes.

Nevím jak to bude příšťí sobotu, aneb budeme jezdit  po čechách, j. moravě aj SK. Sbad se najde nějaký teb čas a pokud ne, počítejte s dalším týdnem. Prozatím se s vámi loučím a OPRAVDU SE MOC OMLOUVÁM!!!

Dobrou noc ...

Mia °×°