Oppugno✔️ Complete

18.Kapitola

Draco

„O co ti jde, Malfoyi?!" vyštěkl na mě Weasley a zvedl se. Jen velice líně jsem k němu zvedl hlavu. Mám se rozčilovat?

„O co mi jde? Celkem o nic, jen mě nebaví se na vás dva koukat," řekl jsem a ty poslední slova jsem řekl přímo Hermioně.

„Nikdo tě k tomu nenutí! Můžeš klidně vypadnout!" přerušil náš oční kontakt jeho nabubřelý hlas a já se zamračil, hned na to jsem se také postavil a stoupl si přímo před jeho obličej. Uspokojovalo mě, že je o kus menší než já.

„No tak, dost!" zakřičela Hermiona a v tu chvíli se u nás objevila. Nespouštěli jsme ze sebe oči, jako dva lvi v kleci. Ale ne, já jsem přeci Draco, to stačí.

„Nepleť se do toho, Hermiono!" zavrčel na ni a v tu chvíli ve mě něco prasklo, odstrčil jsem Hermionu, jak nejjemněji jsem mohl, a za krk zatlačil Weasleyho na protější lavici.

„Draco!" zakřičela na mě a asi jsem byl jediný, kdo se věnoval tomu, že mi přede všemi řekla jménem. Vytáhl jsem svou hůlku a namířil ji na jeho krk. Teď už nebyl tak odvážný a já viděl ten strach v jeho očích.

„Okamžitě ho pusť!" ozval se něčí hlásek a já se zasmál. Vedle sebe jsem zachytil odraz skla. Harry Potter.

„A co mi uděláš, Pottere?" zasmál jsem se a víc stiskl krk toho zrzka, který si dovolil sáhnout na moji Hermionu.

„Dost! Nechte toho!" ozvala se znovu Hermiona a já její drobné tělo ucítil na boku. Stoupla si mezi mě a Pottera.

„Co to sakra děláš?" zavrčel jsem, a ona se na mě podívala.

„Harry, skloň hůlku," zaprosila svého kamaráda a Weasley sebou zaškubal.

„Ty taky," otočila se ke mně a já si povzdechl. K čertu s tím vším.

„Co mě donutí?" zašklebil jsem se a podíval se na ní.

„Já!" zahřměl hlas Severuse a já byl nucený se na něj podívat.

„Všichni hůlky dolů," řekl už klidně a já sklonil hlavu. Jemu odporovat nemůžu. Sklonil jsem hůlku souběžně s tou Potterovou a pustil zrzka, který se rozkašlal.

„Tak, a teď se všichni posaďte na svá místa," poručil Snape a já zaklel. Odevzdaně jsem ho poslechl, a aniž bych se na kohokoliv podíval, sedl jsem si zpět do lavice.

„Po večeři na Astronomické věži," zavrčel Weasley, když si sedal, a já se usmál. Souboj. Už se těším.

Večer na Astronomické věži

Už jsem tu čekal nejmíň hodinu a on pořád nikde. Byl jsem naštvaný a taky, ač nerad, jsem měl strach. Ale tohle byl jiný strach, bál jsem se toho, co na to řekne Hermiona.

„Draco? Co ty tu děláš?" vyrušil mě až moc dobře známý hlas a já sebou trhl. Hned jsem se ale uklidnil. Nesmí nic poznat.

„To samé, co ty," zabručel jsem a otočil se k výhledu na jezero.

„Co se stalo v té učebně? Proč si tak reagoval?" zeptala se a já se hořce zasmál.

„Jako kdybys to nevěděla. Jdeš s ním na ples."

„Cože?!" vyhrkla, a to mě donutilo se na ní podívat.

„Jdu s ním do Prasinek! O žádném plese nepadla ani řeč!" řekla naštvaně a silou mě k sobě otočila.

„Slyšel jsem, nemusíš mi lhát."

„Draco! Chci na ten ples jít s tebou!" přesvědčovala mě a mě bodlo u srdce. Že bych jí křivdil? Mýlil jsem se?

„Malfoyi!" zakřičel nějaký hlas a já Hermionu instinktivně schoval za svoje záda.

„Dej od ní ty ruce pryč!" pokračoval Weasley, který se uráčil přijít, a já se zasmál. Mířil na mě hůlkou a Hermiona mi stiskla ruku.

„Rone! Dej tu hůlku pryč!" vložila se do toho a stoupla si přede mě. Jaký malý blázínek.

„Uhni, Hermiono, je to Malfoy!" zuřil a já se sklonil k její tváři, abych ji na ni políbil.

„Není to Malfoy, ale Draco," řekla klidně a já na ni nemohl být pyšnější. Ano, byl jsem rád. Tak strašně jsem byl rád, že mě neodstrčila. Zrzek si nás jen nevěřícně prohlížel a jeho oči skákaly z ni na mě. Byla zábava to sledovat.

Pak se ale něco zlomilo a Weasley se rozpřáhl hůlkou. Ve vteřině jsem Hermionu odstrčil a vyslal protikouzlo. Neměl proti mně šanci a jeho kouzlo se odrazilo. Nevzdával se a šlehal po mě červeným světlem dál. Bránil jsem se, jak jsem mohl, ale když kouzlo zasáhlo mou ruku, upustil jsem hůlku a zaklel.

„Draco!" uslyšel jsem Hermionu, ale měl jsem jinou starost. Kouzlo roztrhlo rukáv mojí košile a spolu se spoustou krve se odhalilo i moje tetování. Všechno utichlo.

„Ty... ty jsi Smrtijed!" zakoktal se zrzek a já šlehl pohledem po Hermioně, která se zvedala ze země. Tohle je konec, on moje tajemství neochrání, na to mě až moc nenávidí.

To už byla ale Hermiona u mě a snažila se svou drobnou rukou tetování zakrýt.

„Hermiono..." začal jsem, ale ona pokroutila hlavou.

„Ne, to je v pořádku, on to nikomu nepoví. Že ne Rone...?" nedořekla to, protože když se na něj chtěla podívat, už na svém místě nebyl.

„Šel mě udat," konstatoval jsem a přitáhl jsem si její tvář k polibku. Poslednímu polibku, než jsem vydechl jedno jediné kouzlo, které mi roztrhalo srdce.

„Zapomeň..."