Zdravím lidi, tohle je můj nový příběh a prolog, který se snad bude líbit. Asi to bude taková povídka, jelikož já na ty dlouhý story prostě nejsem 😓😃
S hlavou v dlaních jsem hypnotizovala květinu ve vysoké úzké váze, stojící na druhé straně stolu a pod mými lokty ležel sešit do dějepisu, ze kterého jsem se měla už hodinu učit na test.
,,Rose!" houkla na mě mamka ,,Už se konečně začni učit, jinak ten test zítra nenapíšeš!" strašila mě dál i přes to, že jsem ji nijak nevnímala a dál přemýšlela nad různými věcmi, které se však netýkaly školy.
,,Jo" odpověděla jsem s nezájmem a sklopila zrak k textu, jež se mám naučit.
Chvíli jsem se snažila učit, ale do hlavy to lezlo jem velmi z těžka. Nakonec jsem, když matka šla spát, sešit zavřela a dochystala si věci do školy na zítřek do batohu spolu se sešitem.
V ložnici, kde spala mamka s taťkou se ještě svítilo, tak jsem tam opatrně nakoukla a když jsem zjistila, že oba rodiče spí, zhasla jsem jim lampičku a odešla do koupelny.
Po rychlé sprše a vyčištění si zubů jsem došla do pokoje, kde jsem si strčila mobil do nabíječky, vzala si sluchátka a strčila si je do uší.
Hudba mě dokonale uspala a já se ponořila do snů, které byly jediným místem, kde to nebylo tak příšerné.
____________________________________
,,Rose! Dělej vstávej, přijdeš pozdě do školy" Zase matka!
A takhle začíná můj den. Příjemné probuzení mojí matkou, snídaně, kterou obvykle nestihnu sníst a pak ,,hurá" do školy.
Nevím, co je horší, zda to, že mě tam všichni ignorují a ty jsi sticha a snažíš se na sebe neupozorňovat, a když jsi projednou středem pozornosti všichni ti nadávají nebo se smějí, nebo to, že domov pro tebe vlastně není domov a rodiče si tě váží, jen když ti to jde ve škole nebo se jí věnuješ.
To, jak je ti tam hrozně je přirozeně nezajímá a ty si tak musíš vystačit sama. Život je zkrátka oprus...!
____________________________________
Chci poděkovat pár lidem, kteří mi pomáhali s výběrem coveru:
KathrinStar
asgardis
zuzukyky
avengersczech
Díky moc holky :-*
ČTEŠ
Zkus mě zkrotit!
FanficŽivot je pro mě utrpení... Ve škole mě ignorují, doma mě nechápou a řeší jen tu hroznou školu, kterou vymyslel nějakej osel a je naprosto k ničemu. Spoustu lidí by si kvůli tomuhle myslela, že jsem blázen, ale já vím svoje. Každý by nejspíš čekal...
