Ona / Fanfikce psaná z pohledu Vadima

Ona

Jmenuji se Vadim Tkachenko. Je mi osmnáct let a bydlím v Kladně. Jsem youtuber...ano, z jedné strany nenáviděné, ale z druhé strany milované "povolání". Tento rok se chystám nějakým způsobem doplazit k maturitě a alespoň trochu úspěšně ji složit :)

V pondělí ráno jsem se vydal do školy. Nesnáším ranní vstávání! Dneska mě čeká nejhorší den, co se týká vyučování.

Ve škole máme kolektiv, který si nemůžu vynachválit. Se spolužáky vycházím a oni mě neberou jako youtubera, ale jako obyčejného kluka, který má taky právo na svůj osobní život. Občas se mi tedy stane, že se ve škole najde někdo, kdo se se mnou chce mermomocí vyfotit, nebo se před školou objeví nějaké fanynky, ale jinak mám, naštěstí, aspoň tady trochu klid.

Když jsem přišel do školy, čekal na mě ve třídě Horic.

"Čau Hori" pozdravil jsem ho.

"Čau Vadime, mám pro tebe takový jeden návrh....Včera jsem se bavil s jednou holkou a ona mě pozvala dneska večer na takovou jednu párty a říkala, že s sebou někoho můžu vzít. Nechtěl bys jít se mnou? Je to v Praze, spaní nějak vyřešíme podle situace."

"No hele Hori, dneska se mi to moc nehodí, víš, ale zkusím si to nějak zařídit" slíbil jsem.

"Okey" souhlasil Hori a šli jsme si sednout.

O pár minut později:

"Vadim Tkachenko, k tabuli prosím" vyvolala mě učitelka.

"Sakra, zrovna dneska" sykl jsem naštvaně k Horimu, ale ten radši ani nemukl.

Neochotně jsem se zvedl ze židle a doploužil se k tabuli.

"Ták Vadime, co nám řeknete o...třeba tady...lipidy" pobídla mě učitelka chemie.

"Lipidy jsou...tukyyy, které se skládají z...vyšší mastné kyselinyyyy a alkoholuuu" při zmínce alkoholu se pár lidí ze třídy začalo pochichtávat, osobně nechápu proč, přece to v pátek nebylo tak strašné...ale v tuhle chvíli jsem se snažil soustředit na učitelčiny otázky a snažil se vzpomenou na učivo z minulých hodin. Bohužel marně. Jejích otázek bylo víc než dost.

"Jakou mají funkci? Jaké rozpouští vitamíny? Jak se dělí? Co je to glycerol?" dusila mě stále.

Už odevzdaně jsem jenom krčil rameny.

"Tak co jsou to steroidy?" padla další otázka.

"Steroidy jsou..." sakra vím co jsou steroidy, ale jak to zformulovat do přesvědčivé chemické odpovědi? létalo mi hlavou.

"Vadime, tak aspoň co je základem steroidů?" zeptala se mě.

Této otázky jsem se chytal jako tonoucí stébla trávy "Sval?"zeptal jsem se nedůvěřivě.

Učitelka se v tu chvíli málem skácela k zemi, "Vadime, říká vám něco steran neboli cyklopentanoperhydrofenanthren?" vychrlila na mě cosi nesrozumitelného.

Tohle jsem v životě neslyšel, natož abych z toho byl zkoušený...Jen jsem tam stál a snažil se, aby mě v tu chvíli nazadupala do země.

"Vadime, tohle nebyl zrovna váš nejlepší výkon" podívala se na mě učitelka "Dneska vám musím dát nedostatečnou, ale dostanete možnost si to opravit. Měl byste začít něco dělat, vaše známky jsou katastrofa" mluvila mi do duše.

K čemu mi bude chemie...pomyslel jsem si. Vyfasoval jsem dělo a šel si sednout.

"Hori, dneska s tebou na tu párty půjdu, naši by mě doma zabili...na další kouli teď nejsou připraveni..." šeptl jsem Horimu.