Nikdy nebyla dokonalá. Když přestoupila na střední školu, kolektiv jí celou změnil. Na základce byla největší oblíbenec, chodila se svou vysněnou láskou, měla své dvě nejlepší kamarádky a s učitelkami naštěstí vycházela dobře. Moc dobře si nezvyká...
Dne 24.8. se stěhuji do mého nového bytu. Dnes je 22.8. a jedeme do nákupního centra. Jelikož je má škola v Londýně a já bydlím v Oxfordu, tak by mi to časově nevycházelo. Je sedm hodin ráno. Po chvilce koukání do blba se rozhodnu, že se půjdu nasnídat. Když jsem přišla do kuchyně, máma mě vítala s bábovkou v ruce. Já jsem jí dala pusu na tvář a sedla jsem si s bábovkou ke stolu. Jakmile jsem dojedla, doplazila jsem se do pokoje a převlékla jsem se do tohoto outfitu:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po náročné ranní higieně jsme s mamkou vyrazily do nákupního centra. Nejdříve jsme šli do Ikey. Tam jsem viděla několik krásných postelí, ale nejdříve jsme hledaly botník, věšák na bundy a nějaké dekorace do vstupní haly. Poté jsme šli do Kika. Tam jsem si také vyhlédla pár věcí. Líbí se mi tu pohovky a postele. Prostě je to tu úžasný. Poté jsme šly do Aska, Jisk, XXX Lutz a Sconto. Do vstupní haly jsme zatím koupily botník, věšák na bundy a lavičku, abych si při nazouvání bot nenarazila čumák. A aby to tam nebylo tak smutné, Koupila jsem zrcadlo s černým rámem a obraz, na kterém je namalovaná růže tmavě šedé barvy. Táta s bráškou mi v bytě vymalovávají vstupní halu na fialovo. ,,Takže vstupní halu máme za sebou a teď je řada na kuchyni."škrtala máma v sešitě. Kuchyně byla docela těžká. Nevěděli jsme, jakou má mít kuchyňská linka barvu. Prošli jsme všechny obchody. Nakonec mi jedna padla do oka. Byla černá a na desce jí lítaly bílé tečky. Najednou někomu zazvonil mobil. Byl to můj, protože mi brněla kapsa. ,,Prosím Abby?" zvedla jsem hovor. ,,Čus Abb! Máš dneska čas? Nudím se a chtěl bych se s tebou projít ven..." promluvil hlas.
,,Ahoj Bradne! Sorráč nemůžu. Nakupujeme s mamkou nábytek do mého nového bytu." ,,Já zapomněl promiň... Počkat, to nakupujete všechen nábytek jeden den?" ,, Jo, proč něco špatně?" ,, Ne ne, až teď mi došlo, že si ta bohatá, co si může dovolit vše (smích)." ,,Tobě až teď došlo, co se spolu známe už pět let. Tak to jsem nevěděla (záchvat smíchu na deset vteřin). Promiň já musím končit, zavolám ti večer pa." ukončila jsem hovor.
,,Kdo to byl?" zeptala se mě máma. ,,Braden..." zašeptala jsem. Do kuchyně jsme ještě koupily jídelní stůl a čtyři židle. Stůl bude mít bílou barvu a židle budou černo - bílé. Stůl se židlemi bude stát a černém koberci. Kuchyň bude také fialová. Obývací pokoj byl jednoduchý. Gauč byl černý a na něm leží pět pruhovaných porštářu, jako zebra. Přes opěradlo bude přehozená bílá deka a před celým krásným gaučíkem bude bílý stoleček. A celý obývák to zakončí středně velká bílá televize a vedle ní velký bambus ve fialové váze. ,,Tak další máme za sebou. Uph! Asi se půjdeme najíst mám hlad! Kam půjdeme?" zeptala se mamka. Podívám se na ní a odpovám: ,,Dala bych si KFC!" ,,Dobře, tak tedy půjdeme do KFC!" zasmála se mamka a vyrazily jsme na jídlo.
Po obědě jsme se vrhly na můj pokoj! To byla největší zábava, ale hlavně to bylo hrozně těžké. Na každou postel, která se mi líbila, jsem si musela nejdříve lehnout, abych posoudila, jestli by se na ní dobře spalo. Tu mojí, když jsem bydlela s rodiči si nechat nemůžu, protože byla hrozně stará a cestou do mého nového bytu by se asi rozpadla. Když jsme byly u poslední postele a lehla jsem si, úplně jsem se do ní propadla a byla hrozně moc měkká. Zamilovala jsem se do ní. Byla červená. To je ta jedna chyba... No tak koupíme barvu, asi černou. Do pokoje jsme koupily bílou skřín přes celou zeď. Na ní je zrcadlo a na zrcadle jsou přilepení motýlci fialové a černé barvy. Jo vím, jsem blázen do černé, bílé a fialové. Spojené dveře mám s pokojem a mojí menší pracovnou. Tam jsme koupily bílý stůl s bílou židlí. Nad stolem je nástěnka a vedle stolu je černé křeslo. Přes opěrku je fialová deka a v rohu nakonci místnosti je bambus ve fialové váze. A záchod je do černo bíla s fialovým kobercem. ,,Hotovo! Jedeme do toho krásného bytu ty moje princezno." políbila mě na čelo mamka.
To byla dlouhá cesta... Jakmile jsme vystoupily, zazvonil jsme na zvonek se m'jménem: Abby Hadleyová. Přišel nám otevřít můj mladší břáška George. ,,No pojďte! jsme už u obýváku." řekl a pustil nás dovnitř. Jakmile jsem vešla do bytu, úplně jsem žasla. To byla krása!
