Out of My Body//czech short story

21

"Udělejte to!"

»Mo? Co se děje?«

"Máte moje povolení. Řekněte o tom komukoli, jen ať to už skončí!"

»Mo, posaď se a řekni mi, co se stalo.«

"Vědí to. Úplně všichni. A je to strašný."

»Kdo to ví?«

"Všichni ve třídě. Možná ve škole. Co já vím, možná to ví celý město!"

»A jak se to dozvěděli?«

"Nejsem si jistá, ale myslím, že jsem mezi těma nadávkama zaslechla, že mě někdo viděl, jak sem každý den chodím. Takže teď už to je jedno. Klidně můžete komukoli říct, že se jedná o mně. Je to jedno."

»Dobře, je mi líto, že tě k tomuhle rozhodnutí dohnalo právě tohle, ale teď už se s tím nedá nic dělat. Takže teď už se ten problém v tobě jenom pokusíme napravit...«

__________________________

Byla zoufalá, ale tohle jí dodalo jistou naději. Sice nepatrnou, ale byla tam. Věděla, že bez naděje by následující dny ve škole nepřežila. Nedovolila si připustit, že by se mohlo jednat i o týdny, měsíce, nedejbože roky.