Murder Squad ✔

1. Kapitola- Záhadné postavy

Byl večer a já byla doma sama. Docela jsem se nudila a každou chvíli přemýšlela co budu dělat, protože cokoli co jsem začala dělat mě po chvíli omrzelo. Sedla jsem si na křeslo a do ruky vzala svůj mobil. Znuděně jsem brouzdala a prohlížela novinky na sociálních sítích a koukala na různá videa. Jenže i to mě po chvíli přestalo bavit a tak jsem mobil vypnula a odložila na stůl, který byl vedle křesla. Znuděně a otráveně jsem si oddychla a očima si prohlížela svůj pokoj. Moje oči se pak však upnuly na poličku s panenkama. Prohlížela jsem si jejich detaily a obličeje. Měly kamenný výraz a upřeně hleděly furt na jedno a to samé místo.
,Ach jo...Kéž bych mohla být jako vy... jste tak dokonalý! Závidím ..." řekla jsem nahlas a pak jsem se zarazila a divila se sama sobě.
,, Jsem snad blázen co si povídá pro sebe nebo co?!"
Nechápavě jsem si promítla v hlavě co jsem právě řekla, protočila očima a zakývala hlavou. Pak jsem si do kuchyně šla udělat pití. Napila jsem se a odložila již prázdnou skleničku zpět na linku. Vrátila jsem se do pokoje a zhasla. Uvelebila jsem se v mojí posteli, přikryla se, zavřela oči a pokusila se usnout.
Když jsem myšlenkama pomalu upadala do říše snů, ozval se na chodbě jakýsi zvuk. Pomalu jsem otevřela oči a snažila se zaregistrovat, co se právě děje. Ozval se další zvuk a já znepokojila. Když se ozval další, srdce se mi rozbušilo jako by právě mělo vyskočit z hrudi a na čele se objevily stopy potu. Snažila jsem se uklidňovat, ale bohužel to nešlo.
A tak jsem sebrala veškerou odvahu a šla se tam podívat. Chyba. Rozhlédla jsem se ze strany na stranu. Cítila jsem, jak mi zebou nohy od ledových dlaždiček. Udělala jsm krok vzad. Chtěla jsem už odejít, ale když jsem se otočila a udělala krok, zakopla jsem a spadla na zem. Zvedla jsem hlavu a před sebou vidím několik malých postav. Několikrát jsem zamrkala jestli se mi to jen nezdá, ale bohužel nezdálo. Když jsem chtěla vstát, přistoupila ke mě jedna z těch postav, napřáhla rukou a já jsem vzápětí ucítila jen ukrutnou bolest v hrudi. Lapala jsem po dechu a cítila, že krvácím. V hrudi jsem měla zabodlou dýku, kterou ta postava po chvíli vytáhla a já znovu zaúpěla bolestí. Pak se ke mně naklonila: ,,Konečně jsme tě našli! " zazněl zvláštní hlas.
Byla jsem v šoku. Oči se mi svíraly a já už jen viděla jak je nade mnou ruka držící cosi jako náhrdelník. Potom ta postava začala něco brmlat, ale já přestala vnímat a zavřela oči...