Help Me! ✔

7. Díl

Po 1 roce:

ChanYeol odešel znovu do práce jako každý den. Já mezitím doma uklízel. Dělal jsem vše, co dělá žena. A to znamená uklízení, vaření, praní a k tomu jsem se musel o Chanyho starat.
Byla chyba, že jsem s tím souhlasil, že budu zase u něj.
Nepoučil jsem se...

Sice jsem neměl obojek, ale v domě byly kamery a musel jsem na sobě mít opravdu nepříjemné oblečení.
Byly to velice krátké šaty černobílé barvy. Vnutil mi je Chan.

Pouklízel jsem a vypral. Poté jsem uvařil večeři a čekal dokud se můj pán nevrátí. Musel jsem ho oslovovat pane. Jinak bych dostal pěkně vynadáno a i něco víc. To jsem samozřejmě nechtěl.
Po osmé hodině večer přišel domů. Jako vždy měl na tváři stejný výraz.

"Večeři máte na stole." poklonil jsem se a koukal se do země.

"Jsi hodný, ale já mám chuť na něco jiného." ušklíbl se a podíval se na mě.

Měl jsem strach.

"C-cože?" zeptal jsem se nechápavě.

ChanYeol nic neříkal, jen mě popadl za ruku a táhl mě nahoru. Nechápal jsem. To mě chce znásilnit nebo jak to mám chápat?
Zatáhl mě k sobě do pokoje a shodil na postel. Nedal mi ani chvilku na vzpamatování se a hned svoje rty přitiskl na mé. Po tvářích mi stékaly slzy. Vždycky si mě skoro ani nevšímal, tak...proč teď najednou?

"Teď si tě hezky vezmu, ano?" mrkl na mě a já vykulil oči.

"N-ne...prosím." fňukl jsem a chtěl se od něj oddálit, ale něslo to.

"Ale zlato, od toho tu jsi přeci taky. Tak nevyváděj a nech si to tam dobrovolně strčit, hmmm?" pohladil mě po vlasech a přetočil mě na břicho.

Přivázal mi ruce k posteli a já už nezmohl nic.Svlékl mě a neměl ke mě ani trochu cit. Bolelo to. Hodně. Křičel jsem, kousal jsem, kopal jsem kolem sebe, ale nepomohlo to. Nechtěl jsem, aby cokoliv od toho člověka skončilo ve mě. To jsem zapotřebí neměl. A ani jsem na tom nebyl tak blbě. Po dlouhé půl hodině se konečně rozhodl, že toho nechá. 

"Proč?" špitl jsem. 

Kvůli tomu, že jsem neustále křičel, jsem skoro oněměl. 

"Proč? Nestarej se. Takhle to ode dneška bude každý den. Sedm dní v týdnu. A jestli se zase pokusíš otéct....bude to tvůj konec, je ti to jasné. Jo a....nezapomeň na to, že tě mohu kdykoliv vyrazit. A k tomu se někdo může najít jako náhrada místo tebe. Takže si nemysli, že tu budeš napořád." zavrčel a jen tak prostě odešel. 

Jak někdo takový na tomto světě může existovat. Policie už po mě pátrat přestala a jediný, kdo mi ještě jakž takž zbyl byl Sehun a jeho přítel Luhan. Chtěl jsem k nim utéct, nebo je aspoň informovat o tom, co se děje, ale nemohl jsem. Kdybych to udělal buď bych dostal znovu obojek a mlátil by mě nebo by mě zabil. Teď jen otázka...stojí mi to za to? 

Mlácení už bych nepřežil. Nemám tu chvilku klidu. A aby mě zabil? Zemřít nechci. Ne tak brzo. Jediná možnost....dělat mu děvku, dokud mě tu někdo neobjeví. Což se nestane, takže...asi tu budu trčet dál a dělat co chce on. 

Takto jsem prožíval polovinu mého dokonalého života, dokud Chan neměl nehodu a neskončil v nemocnici. Samozřejmě, že se z toho dostal, ale...to už jsem byl dávno pryč schovaný u Sehuna a Luhana, kteří mi nabídli práci u nich. Byl jsem s tím vcelku spokojený...dokud se přede mnou zase neukázal znovu ten hnusný člověk. Ten člověk, který mě takovou dobu jen týral a mučil mě různými způsoby. Park ChanYeol...

Annyeong ďáblíci! :D

Poslední díl na světě a skončil celkem...hezky i nehezky. Jak se to vezme :)

Bylo to celkem krátké, ale co se dá dělat :D

Snad se vám to líbilo a chci oznámit, že připravuji další příběhy na různé skupiny. Takže...asi tak :D

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)