Light

Kapitola 1.

Probudila jsem se na měkké, mokré trávě. Dívala jsem se na oblohu. Slunce svítilo vysoko na nebi. Jemný studený vánek mě šimral do tváře. Mraky poskakovaly a tvořily čistě bílé obrazce připomínající cukrovou vatu.

Konečně jsem se donutila vstát. Rozhlédla jsme se kolem sebe. Všude byly stromy, vysoká tráva a keře. Netušila jsem kde bych se mohla nacházet. Sedla jsem si zpátky na zem do tureckého sedu.

Slunce svítilo a hřálo mě. Na trávě se leskla rosa. Kapka za kapkou sklouzávaly po stéble trávy a vsakovaly se do země.

Seděla jsem tady už dost dlouho. Stoupla jsem si na nohy. Měla jsem na sobě jenom lehounké plátěné boty, obyčejné kalhoty z tenké kůže a zelený kabátek.

Šla jsem přes vysokou mokrou trávu. Boty a kalhoty se mi úplně promočili a byla mi zima.

Mezi stromy jsem objevila malou studánku. Okolo rostli barevné květiny a křoviny obrosté květy. Měla jsem žízeň a voda byla průzračně čistá a lákavá. Z křoví jsem si utrhla jeden velký list a v ruce ho zmáčkla aby přípomínal mističku. Nabrala jsem vodu a hltavě se napila.

Odhodila jsem list a otřela si pusu do rukávu od kabátku.

Procházela jsem vysokou trávou a ostrým ostružiním. Cesta nebyla zrovna nejpříjemnější, ale co jsem měla dělat.

Míjela jsem zajímavé květiny, které jsem nikdy dřív neviděla ani v knihách.

Netušila jsem kde jsem a jak jsem se sem dostala. Jediné co jsem věděla jistě bylo, že se jmenuji Claire, a že chci najit civilizaci.

Rozhlížela jsem se okolo sebe, ale připadalo mi, že je to všude stejné. Kytka, kytka, keř, tráva, keř, strom, strom, strom, tráva,...nic jiného tu nebylo. Jak já jsem toužila po jenom malé známce života. Ani žádné zvíře se mi neukázalo, jenom šustění listů v korunách stromů. Byla jsem sama upsrotřed ničeho.

Procházela jsem dál a dál, přes trávu, keře a květiny.

Konečně jsem uviděla konec lesa. Rozeběhla jsem se a zakopávala jsem o zamotané kořeny stromů...ale velká očekávání...velká sklamání...

...nebylo tam nic jiného než kus louky upsrostřed lesa. Byl to neobvykle přesný obdélníkový tvar. Na druhé straně zase pokračoval les a ze všech stran byl taky les. Proklínám les!

Tráva na louce byla vysoká jako já sama a to měřím ani ne dva metry. Mezi světle zelenou trávou byla spousta barevných kytek - žluté, modré, červené, růžové, bílé a tyrkysové...hotová duha, ale co na mě v té až moc vysoké trávě mohlo čekat? Rozhodla jsem se pro bezpečnou, stinou cestu po okraji lesa...

Z louky jsem nespustila oči, byla až moc nádherná,...něco v sobě skrývala ať dobrého nebo špatného, něco určitě...