Vzpomínky Shinigamiho - Kuroshitsuji

Kapitola 9.

-Hmmm, tak to byl váš kočár.- Dorian lehce zvedl obočí, ukazujíc tím hraný údiv.

-Co jste udělal s těmi lupiči?- Claudie obešla hraběte, a upřela se pohledem do jeho obličeje.

-Oni vás už víc nebudou rušit,- Phantomhive přimhouřil oči. -Věřte mi.

-A čím se Vám mohu odměnit za svoji záchranu?- Hraběnka také nadzvedla obočí a vyčkávajíc se podívala na mladíka.

- Jediné co po Vás můžu chtít, je navštěva našeho sídla a bez ochrany už nevyjíždějte za hranice svých pozemků...

Jejich rozhovor přerušil hrabě Gontuir, který se náhle objevil v místnosti.

- Zde je poslání pro vašeho bratra.- podal zelenou stuhou převázaný pergamen s pečetí Gontuirova rodu Dorianovi.

-Děkuji.- Poděkoval Phantomhive, -Asi bych už měl jet.

-Ale Phantomhive, kam byste v noci jel, Váš bratr by mi neodpustil, kdybych Vás pustil a za mými pozemky Vás někdo přepadl. Proto trvám na tom, aby jste přespal v našem sídle a když budete chtít, můžete hned z rána odjet domů.

-Ne, moc se omlouvám, ale já nemůžu, bratr se bude za mě bát. A stejně musím odvézd odpověď co nejdříve.- Dorian se usmál a už odcházel jak najednou:

-Já nálehám- klidným tonem prohlásila hraběnka

-No, když už prosí dáma nemám právo odpovědět ne.- Hrobař se ušklíbl.

Na noc Phantomhivovi dali pokoj pro hosty, spát v tomto pokoji byl nezvyk, ale za celý den Dorian se tak unavil, že si ani nevšiml jak usnul. Ráno ho probudilo služebnictvvo.

Nepotřebuji, aby mě někdo oblékal.- prohlásil Dorian, když sluhové mu chtěli pomoct.

Na snídani přišel včas a jak se říkalo v té době "all dressed up", což v překladu by mohlo znamenat dobře oblečený až vyparáděný . V jídelně byl jen hrabě Gontuir a Claudie . Paní Gontuir, matka mladé hraběnky, zemřela na nemoc nedávno. V ten moment to Dorian nevěděl, ale ptát se proč manželka hlavy rodiny chybí se nestal. Snídaně proběhla v tichu, a jen ke konci hrabě Gontuir oznámil:

-Do sídla Phantomhive pojedu spolu s Vámi, Doriane.

-Z jakých důvodů?

-Mám jednu otázku na Vašeho bratra, ale vyřešit ji osobě bude lehčí. Už jsem přikázal sluhům, aby nachystali kočár. Váš kůň půjde za námi, nemůsite se o něj bát.- řekl Frances a vyšel z jídelny.

Nedalo se říct, že by se to Hrobaři líbilo. Nerad jezdil v kočárech, bral to jako další způsob zabraňování svobody. A když už se Gontuir chystá přímo do sídla, tak to znamená, že tam bude dlouho a nudně mluvit s Arturem, a Artur zase donutí i Doriana to všechno poslouchat a účastnil se dialogu. Dorian zkusil skrýt svůj smutek a zklamání a po té, co dojedl snídani, tak se hned zvedl a na rozloučenou Caludii řekl jen: "Po příjezdu, Vám pošlu pozvání k nám do sídla" a odešel do dvora, kde na něj čekal kočár. Půl cesty hraběté jeli mlčky, ale pak se Gontiur rozhodl začít rozhovor:

-Váš bratr se ještě nezamyslel nad tím, že by se měl ženit?

Taková otázka byla celkem očekávaná. Vždyť hrabě chtěl co nejrychleji provdat svou dceru a nejen ledakomu, ale člověku vyššího původu.

-Prý už má nevěstu, ale stále mě s ní neseznámil.- lhostejným tonem odpověděl Dorian a podíval se ven z okýnka kočáru.

-A vy?- nevzdával se Gontuir.

-Já jsem o tom zatím nepřemýšlel.- tím samým tonem odpověděl Hrobař.

"Mno, Artur se mě pak bude jistě vyptávat, co se stalo u Gontuira v sídle. A když uslyší o Claudii, hned začne chystat naši svatbu. A co ještě hůř, že by mu to nabídl i sám Gontuir. Proboha, proč si sám nemůžu vybrat manželku? " -přemýšlel Dorian, když rozhovor zkončil,- "A i Claudie by mohla být mou manželkou, ale chtěla by být s takovým cvokem jako jsem já? S člověkem pomateným mystikou a bez trochy odpovědnosti? A žít s ženou co mě bude nenávidět celý život nechci... Budeme věřit v něco lepšího "