Joel:
Už je to asi tak pět dní co se vše zvrtlo.
V autu došlo palivo a tak jsme museli pokračovat pěšky.
Všude okolo byli zombíci.
Chci domů... Chci vše tak jak bylo... Mazlení s Shirem... Povídání a hraní se Sebastianem...
Uviděli jsme benzínku a tak jsme k ní pomalu prošli.
Dostali jsme se dovnitř a vybírali nějaké věci. Jídlo jako konzervy a pití... A tak dále.
Dali jsme to do takové tašky kterou jsme sebrali taky tam.
Perry se na mě díval a vzdychl: "Chybí mi všichni..."
"To i mně Perry..." polkl jsem.
Dobrali jsme nějaké jídlo a odešli jsme pryč. Našli jsme auto a tak jsme vyzkoušeli či startuje.
K našemu štěstí startovalo a tak jsme dali tašky na zadní sedadlo vedle Perryho.
A tak jsme pokračovali v naší cestě.
Když jsme byli na cestě tak se na mě Max, koutkem oka podíval: "Jsi v pohodě?"
"Ano... jen... mi chybí ostatní... mazlení s Shirem a tak dále... a tak dále..."
"Chápu..." vzdychl Max.
"Z celé naší skupiny přežijeme jenom my... jak se to vůbec mohlo stát?" zeptal jsem se Maxe.
On jen kývl rameny.
Snažil jsem se vymyslet vtip ale dopadlo to hrozně...
Chudák Max... Zničeho nic přijít tak strašně o tátu... A stejně... Chci konec... Nebýt toho všeho minule při té bitvě, tak se toto ani nestalo... Nemusela by bouchnout ta laboratoř a...
Máme fakt smůlu no...
"A jinak... jsi taky v pořádku?" zeptal se Max Perryho.
"Ano... vše zatím v pohodě..."
Max vzdychl a pokračovali jsme.
Snad nás tato cesta zavede někam správně...
ČTEŠ
Future can be changed /Yaoi/
Short StoryV minulých příbězích se toho dost stalo. Hlavní věc že vypukla panika a na světě jsou zombíci... Max bez táty... Joel bez Shira... Všichni tři bez Alexe, Sebastiana a Dana... Ale co pokud budoucnost může být změněná? Vezmou hrdinové vše co to dá a...
