Henry Hemp a hašiš mudrců

Kapitola 1 : Chlapec, který se z toho dostal.

Pan a Paní Davisovi z domu číslo osm v Policejní ulici jsou úplně normální a obyčejní lidé. Vážně, víc zajímavé příběhy zažívají i děti z Dětské psychiatrické léčebny.Nikdy se od nich neočekávalo, že by se zapletli, byť jen pomysleli na něco záhadného, nezákonného. Protože takové věci jsou v rozporu s jejich morálním přesvědčením, které je "Nikdy nevyčnívej z davu."

Pan Davis byl komisařem v protidrogovém oddělení policie Velké Británie. Byl to nízky, podsaditý, věčně podrážděný chlapík, který měl prořídlé vlasy, které si kompenzoval mohutným plnovousem se zapletenou bradkou jako zpěvák nějaké Heavy Metalové skupiny.Avšak Pan Davis poslouchá jen nejnovější fláky od Taylor Swift. Paní Davisová byla zhrzenou ženou v domácnosti, které se nikdy nedostalo moc pozornosti a je často v letargické depresi, kdy přemítá nad tím, jestli je její životní úděl vážně jen vaření a sbírání špinavých trenek ze země. Davisovi měli ještě synka Eerla. Původně se měl jmenovat Earl, ale doktor, který měl směnu v nemocnici požil příliš moc vodky a tak je malý Davis všude známý jako Eerl. Eerl byl vzorový práskač, který provozoval řitní alpinismus, na všech autoritách, které v životě měl. Ačkoliv mají Davisovi svého syna rádi, některá témata ke konverzaci si stejně nechávají až na večer. Eerl je autista a jeho vášní je zákon a Davisovi si nikdy nebyli jisti jestli náhodou není něco nezákoného, malý Eerl by se nebál udat ani je.

Davisovi měli úplně vše, co potřebovali a nic víc. Domek na předměstí, typická usedlost, klidní sousedé, ale jeden jediný strach v nich dřímal už dlouhou dobu. Co kdyby se dozvěděli o Hempových? Paní Hempová byla sestra Paní Davisové, už dlouho se ale neviděly. Paní Davisová prostě a jednoduše předstírala že vůbec žádnou sestru nemá a i ti nejslídivější sousedé si myslí, že Paní Davisová se narodila jako jedináček. Předstírala, že žádnou sestru nemá, protože si za manžela vzala největšího zhulence v celém širém okolí. Co by tomu řekli sousedé, kdyby se takhle najednou objevili u nich před domem? Co by Davisovi udělali? Předstírali by, že to jsou turisté z Ameriky, nebo by jim dali drobné a pak by sousedům rozhlásili, že jde o charitu? Tyto a další otázky každý den hlodaly v hlavě Pana a Paní Davisovi. Paní Davisová věděla, že Hempovi mají i malého synka, ale upřímně, nikdy ho neviděli a ani je to nějak netrápí. Ten kluk byl jedním z dalších tisíců důvodů. proč už se obě sestry nestýkají, Proč by si měl Eerl hrát s nějakým zhuleneckým synkem?

Jednoho deštivého úterý, kdy náš příběh začíná se pan a paní Davisovi probudili. Temno a déšť naznačovaly, že dnešek se stane dějištěm vskutku podivných událostí. Pan Davis opatrně přičichával ke špinavým spodkám a znalecky porovnával různé smrady, než si vybral ty nejméně smradlavé, zatímco se paní Davisová v letargii pohupovala na židli v kuchyni a zírala do totálního blba. Eerl (Tehdy ještě batole.) stál na židli, skočil na zem po hlavě, kde začal radostně vřískat, znovu vylezl na židli a takhle se to opakovalo celou dobu, dokud paní Davisová nepřišla k sobě a nedala mu pořádnou pěstí přesně mířenou do oka, znovu spadl na zem a opět začal radostně vřískat. Nikdo si nevšiml, že kolem jejich baráku právě prohulil kolem obrovský oblak dýmu. Když bylo půl deváté, Pan Davis uchopil svoji služební pistoli. Spoutal paní Davisovou do svěrací kazajky a pro malého Eerla si přišla sousedka, která bydlí přes ulici. Poté nastoupil do auta a pomalinku odjížděl do své práce. Už ale po pár minutách jízdy si všimnul něčeho podivného. Lenochoda, který si četl noviny. Pan Davis odmítl přijmout to co viděl a vyložil si to jako důsledek nového Zoloftu, který mu minulý týden nasadil psychiatr. Pan Davis si promnul oči a pořádně se zadíval na lenochoda. Jejich pohledy se střetly. Tento pohled byl tak magický, že pan Davis propásnul zelenou na semaforu a dočkal se náhlého vytroubení od aut stojících za ním.