Future can be changed /Yaoi/

Kapitola 3 - Příjezd do laboratoře

Joel:

"Cože jste to říkal, profesore?" zeptal jsem se.
"Cestování časem. To neznáte cestov-"
"Známe, Doctor Who, The Flash... atd atd... ale to se to musí brát takhle?" zeptal jsem se.
"Mám stroj pro cestování časem... po tom co vypukla apokalypsa... zmizel jsem z laboratoře a doufal, že se najde někdo kdo to město fakt zná... no... a vypad-"
"A to máme kvůli tomu cestovat časem?" zeptal se Max a nenechal profesora domluvit.
"Ano. Tedy... jestli chcete zůstat ve světě se zombíky... klidně to-"
"Změníme to. Změníme minulost... uděláme to pro ostatní..." řekl jsem rozhodnutě.
"Fajn." usmál se profesor.

Po nějaké hodině jsme dojeli k jedné budově. Vešli jsme dovnitř a šli za profesorem. Uvnitř to bylo dost velké. Všelijaké různé papíry na stolech, nějaké tekutiny ve skříni. Sešli jsme dolů po schodech a uviděli něco jako velký stroj a kus od toho počítač.
Profesor to chtěl nastartovat ale nic se nestalo.
"Do háje!" vykřikl profesor.
"Co se děje?" optal se Max.
"Zapomněl jsem do toho něco přimontovat! K mému štěstí to tu nikde není... někdo to sebral... kus odsud je město, tak bychom se tam mohli podívat..."
"My se tam podíváme..." odpověděl jsem a podíval se na Maxe.

Max:

Dojeli jsme k budově. Celkem dost velká...
Vešli jsme dovnitř a profesor nás provázel. I uvnitř je to dost velké. Rozhlíželi jsme se a viděli jsme papíry na stolech, tekutiny ve skříni... 
Tady muselo dost lidí být... Co všechno tu vlastně dělali?
Sešli jsme dolů po schodech a pak uviděli něco jako stroj... Měl v sobě díru a na zemi něco...
A pak kus od toho počítač.
Profesor šel k počítači a něco namačkal a pak jen vykřikl: "Do háje!" 
"Co se děje?" zeptal jsem se zvědavě.
"Zapomněl jsem do toho něco přimontovat! K mému štěstí to tu nikde není... někdo to sebral... kus odsud je město, tak bychom se tam mohli podívat..."
"My se tam podíváme..." ozval se vedle mě Joel a podíval se na mě.
"Jasná věc... podíváme se tam... vy tu zůstanete s Perrym a Shirem... a taky by jste nám měl říct co to je..." odpověděl jsem.
A tak když nám profesor nakreslil co to je, tak jsme se vydali ven.
Ještě než jsme vyšli tak nás zastavil Perry a objal Joela.
"Buďte na sebe prosím opatrní... ... jste to poslední co mi zbylo..." odpověděl smutně Perry.
Joel ho objal, pak se mu podíval do očí a odpověděl: "Neboj Perry... zkusíme se vrátit co nejdříve to půjde..."
"Slibuješ, brácho...?" zeptal se ho Perry.
"Slibuji... vrátíme se..." usmál se Joel.
Perry běžel zpět dolů.
Joel se na mě podíval: "Připraven vyrazit?"
"S tebou vždy..." odpověděl jsem a vyšli jsme ven.
Nastoupili jsme do auta a odjeli do toho města.