Future can be changed /Yaoi/

Kapitola 5 - Vrácení do laboratoře?

Barry:

Byli jsme na cestě do laboratoře. Měl jsem trochu hlad a tak jsme zastavili u benzínky. Šli jsme dovnitř a začali jsme se rozhlížet.
Všiml jsem si nějakých čokoládových tyčinek.
Taky jsme narazili na konzervy. 
Uviděl jsem tuňákovou konzervu a tak jsem si jí načal. Vodu jsem opatrně vylil a hledal čim bych mohl to maso napichovat.
Našel jsem párátka a tak jsem si jedno vzal.
Povím vám... Špatně se to jí s párátkem.
Když jsem tuňáka dojedl tak jsem hledal něco k pití.
Našel jsem kolu a tak si jí otevřel a začal jsem pít.
Fakt chci zpět... Zpět vše jak to bylo... Jestli nám to vyjde... Bylo by to super...
Chvíli jsme tam seděli a pak jsem se podíval ven. Pomalu se rozednívalo.
Fajn... Nespal jsem asi tak skoro už dva dny... Bylo by super kdyby to vyšlo... Aspoň bych se vyspal... 
Najednou někdo uvnitř zakašlal.
Šel jsem za tím zvukem a uviděl Sebastiana, Dana a Alexe...
Max s Joelem ke mně došli.
Sebastian se na nás podíval a objal nás: "Kluci... jsem tak rád že jste v pohodě..."
"Jak jste to přežili?" zeptal se Max.
"No... museli jsme použít iluzi... aby si zombíci mysleli... že tam jsme a stejně jsme byli pryč..." odpověděl Dan.
"Kde je Perry? A vůbec, kde je Shi-" 
"Klid Dane... je v jedné laboratoři... jsme na cestě tam..." odpověděl Max.
"Proč do laboratoře?" zeptal se Dan.
"Cestování časem..." vzdychl jsem.
"Jak? Jak cestování časem?" zeptal se Alex.
"Mě se neptej... sám jsem na to zvědavý..."
Joel se podíval na silnici za námi a řekl: "Kluci... ... musíme zmizet..."
"Proč?" zeptal jsem se a podíval se na něj.
"Problémy..." polkl Joel.
Šli jsme se k němu podívat. Moc toho nebylo poznat jelikož jsme se tam mačkali a tak jsme vyšli ven.
Dívali jsme se na tu silnici.
Co je to za hordu? Co je to sakra za hordu?!! To je snad celé město?! CO TO DO PRDELE JE?!
"Do píči..." polkl Max.
"Musíme kurva zmizet..." řekl jsem a nastoupil jsem do auta.
"Dobrý nápad!" vykřikl Sebastian.
Všichni jsme nastoupili do auta. Tedy... kromě... Sebastiana.
"Do píči..." vzdychl Sebastian.
"Tak se teleportuješ ne?" zeptal se Joel.
"Ehehe... věř mi... rád bych ale nějak mi to blbne... ... trvalo nám než jsme vás našli..."
Sebastian se někam podíval a někam běžel.
Pak jsme uslyšeli motor a uviděli ho vedle sebe, jak jel na motorce.
A tak jsme jeli k laboratoři.