Future can be changed /Yaoi/

Kapitola 6 - Vrácení do laboratoře...

Joel:

Dojeli jsme k laboratoři a vystoupili jsme. Rychle jsme vběhli dovnitř a zavřeli dveře.

Šli jsme k profesorovi. Došli jsme k němu a dali mu tu součástku.
Perry uviděl Barryho a ostatní a tak je objal.
Pak přišel ke mně a sedl si na zem se mnou: "Jsi v poho brácho?"
"Ano... naprosto... vše bylo v poho... tedy kromě toho že... jsme viděli plno zombíků... hodně... vypadalo to jako celé město..." polkl jsem.
"Doufám že nepřijdou sem..." odpověděl profesor.
"Proč?" zeptal jsem se.
"To montování zabere asi tak hodinu... protože to budu muset ještě nastavit..." vzdychl profesor.
"No... je to v prdeli... tak se do toho pusťte..." odpověděl jsem.
Jakmile jsem to dořekl tak profesor začal pracovat.
Perry se na mě podíval a zeptal se: "Jak dlouho jste od nich jeli?"
"Třicet minut...? Dvacet?" odpověděl jsem s nejistotou.
"Super..." vzdychl Perry.
Sebastian se začal smát: "Hej... berte to ze srandy... přinejhorším... nás sežerou zombíci..."
Podíval jsem se na něj: "Jsme naděje lidstva... Sebe..."
"Sorry... špatný vtípek..." vzdychl Sebastian a přestal se smát.
Vzdychl jsem a podíval se na Maxe.
Max si sedl k nám, společně s Barrym, který si sedl vedle Perryho. A společně s Alexem, Sebastianem a Danem.
Max se na mě podíval a opřel si o mé rameno hlavu: "Vše bude v pohodě... neboj..."
"Já se nebojím... jen chci vše zachránit... ... chci zpět tak jak to vše bylo... a vím že tak či tak nebudu mít mamku... ale... aspoň ti chci zachránit... tátu..." vzdychl jsem.
Seděli jsme tam a povídali jsme si. Smáli jsme se. 
Perry se podíval na Barryho a políbil ho.
Díval jsem se na ně a pak se mě Max zeptal: "Hej Joeli...?"
"No?" odpověděl jsem mu.
"Pamatuješ na Ghost Town...?" zasmál se Max.
"Oh! Jsi fakt baka... jasný... pamatuji..." usmál jsem se.
"Ta párty... ..."
Chvíli jsem se díval na Maxe a pak se zeptal profesora: "Profesore?"
"Ano?"
"Jak moc by vadilo kdybychom... zabili ty příšery a město by nevybouchlo?"
"... nejsem si jistý... ... proč?"
"Mohli bychom jim nakopat prdel... protože tam budeme my jako ještě než se budoucnost stane ne?"
"No ano...?"
"Spolčili bychom se s námi a... zabili příšery..."
"Oh... tak to by asi dost vadilo..." dodal profesor a pokračoval v práci.
Vzdychl jsem.
"Copak Joeli...?" zeptal se Max.
"Ale nic... to je jedno..." usmál jsem se.
Uplynula asi tak hodina a profesor se zasmál: "A je to!"
Všichni jsme vstali a šli jsme do té díry. Byla slyšet rána.
Profesor se na nás podíval a řekl: "Takže musíte dostat všechny z té budovy... z té laboratoře... jakmile změníte budoucnost... začne okolo vás záře... vy se objevíte a vše by mělo být v pohodě... akorát si nebudete nejspíše na nic z tohohle pamatovat..."
Uviděl jsem ty zombíky a tak jsem řekl: "UŽ TO SPUSŤTE!"
Profesor to spustil a ještě jsme slyšeli: "HODNĚ ŠTĚS-"