Whom would I choose? |GirlxGirl| (CZ)

21. Část - Promiň někdy nestačí

Skoro celou noc jsem nespala. Zem byla nepohodlná a tvrdá. Hrozně moc jsem chtěla vlézt do postele za Lacey, ale nechtěla jsem 'protiřečit' svým dřívějším činům.
Lacey pořád ještě spala, asi toho má ze včerejška dost. Máma už odjela do práce, a tak jsem si šla v klidu do koupelny udělat moji ranní rutinu a při tom přemýšlela o tom, co si dám k snídani.
Vyšla jsem z koupelny s turbanem na hlavě a zamířila do kuchyně. Tam už u stolu seděla Lacey v mém oblíbeném černém tričku The Neighbourhood. Utrápeně vzhlédla od své misky s cereáliema, ale nic neřekla.
Přečetla jsem si vzkaz od mámy, který nechala na stole "Dneska se vrátím později. Zajděte, prosím, nakoupit." A u toho přiložená pětistovka.
,,Zajdeme nakoupit za moje peníze," řekla Lacey a nabrala si vrchovatou lžíci cereálií. ,,Už tu jsem několik dní, tak bych vám to měla nejak vrátit."
,,To nemusíš," řekla jsem a nachystala si misku s mlékem.
,,Já vím, ale chci. A stejně už nejspíš půjdu domů," oznámila mi.
,,Proč? Ty už tu nechceš být?" zeptala jsem se. Myslím ale, že to není ten důvod. Nejspíš jí došlo, že včerejšek se vymkl z rukou.
,,Myslela jsem, že mě tu už nebudeš chtít. Hlavně kvůli včerejšku," řekla a vzhlédla od jejího jídla. Podívala se na mě, ale ne do očí.
Samozřejmě, že nechci, aby odešla. Ráda s ní trávím čas. Jen potřebuju vysvětlení. A nechci, aby chodila domů takhle zřízená. Nejenom kvuli ní nebo mě, ale i moji mamce. Přecejenom s ní vycházím dobře a nechci, aby se na tom něco změnilo. Lacey se bude hold muset krotit jestli tady chce zůstat.
,,Prostě mi řekni, co se stalo, Lacey. A proč si musela odejít. Pochopila bych, kdyby si šla za svýma kamarádama, ale ti lidi jako tvoji kamarádi nevypadali. A jak si vůbec skončila na vrakovišti," najednou se všechen ten vztek ze včerejšího večera dostal na povrh a otázky se ze mě jenom hrnuly.
,,Nevím proč jsem měla nutkání jít pryč. Vlastně vím, ale.." začala vysvětlovat Lacey a přehrabovala se lžičkou ve svém jídle. ,,No prostě jsem se chtěla trochu uvolnit, hodit se do klidu."
,,Jestli se mnou nerada trávíš tolik času a potřebuješ se 'hodit do klidu', stačilo říct. Tlačím na tebe nějak nebo co?" Nechtěla jsem, aby to vyznělo podrážděně, ale salo se.
"Ne ne ne! Jenom mě nech domluvit, prosím," konečně se mi podívala do očí. Už teď jsem věděla, že těmhle očím odpustím všechno. ,,Souvisí to i s tebou, ale ne jak si myslíš. Víš, že u mě doma to teď není uplně ideální. Um. No samozřejmě, že to víš, jinak bych tady nespala. Včera jsem se tam stavovala, abych zjistila, jestli už se smířili s mojí sexualitou. No máma věčně není doma ani přes noc. Takže ani nevím, co si myslí, nejspíš jí sem ukradená. Je s otcem jenom proto, aby oba nezkrachovali při rozvodu. Fotr je většinou tak opilí, že moc nevnímá, ale když vnímá, tak je naštvaný a křičí po všech a po všem," dala si pauzu ve svém příběhu a nabrala si lžičku rozmočených cereálií. ,,Včera zrovna vnímal. A to prostě byla poslední kapka. Normálně jsem na to zvyklá, jenže teď se to prostě všechno nějak nakupilo."
Pozorovala jsem ji, jak se vrací do vzpomínek ze včerejška. Momentálně se mračila.
,,No a potom jsem šla na vrakoviště. Já tam normálně moc nechodím, ale všechna tráva, co jsem měla mi došla, a tak jsem předpokládala, že tam někdo mít bude. Chtěla jsem se prostě trochu uvolnit. No jenže am byl Ben a to je hajzl. A vím, že jsem si prostě jen měla vzít tu trávu a jít pryč, ale on byl ze začátku celkem milý a dal mi plechovku piva. Tak jsem si řekla, že chvíli zůstanu. No a potom si toho moc nevybavuju. Jen žes mi volala. Pak Bena, jak mlel hnusné sračky a pak cestu domů."
,,On ti dal něco do piva?! Ublížil ti nějak?" Na co doopravdy jsem se chtěla zeptat bylo, jestli s ním něco měla. Nechtěla jsem ale slyšet odpověď. Vždyť spolu vlastně ani nechodíme, nemůžu být tak majetnická.
,,Nebyl na mě zrovna dvakrát nejmilejší, ale nic mě nebolelo, takže asi ne. Jak říkám, moc si toho nepamatuju. Promiň, že jsem tě vytáhla na takové hnusné místo. A omlouvám se za všecko. Prosím, promiň." Zase ty její smutné oči. Opravdu moc chci říct, ať to hodíme za hlavu. Ale vždyť mi řekla jen polovinu příběhu. Nechci celou situaci dělat jen o sobě, ale jen chci vědět, proč musela vůbec včera odejít.
,,Promiň někdy nestačí, Lacey. A opravdu je mi líto, jaké máte vztahy v rodině a vždycky tu pro tebe budu, když mě budeš potřebovat. Nikdo by neměl 'být zvyklý' na takovéhle rodinné zázemí. Ale opravdu nechápu, proč si vůbec chtěla odejít. Jestli na to jdeme moc rychle nebo se mnou nechceš být, tak řekni. Víš, mohla jsem jít domů s tebou a být ti oporou, jenže sis vybrala řešit to trávou a špatnou společností." Nevím kde se to všechno ve mě vzalo, ale slova se ze me jen sypaly.
,,Mám tě až moc ráda! To je ten problém! A prostě nevím, jak se s tím mám vypořádat." řekla Lacey a po tváři jí začaly ztékat slzy.