Ležím na trávě a koukám na černou oblohu pokrytou spoustou hvězd. Točí se mi hlava. Ale je to příjemný pocit. Mám ráda tyhle stavy, kdy jsem na mol opilá. Je to zvláštní pocit. Nic mě netrápí. Jen se usmívám na oblohu a přemýšlím nad svým ubohým životem. Přemýšlím, jestli by se něco změnilo, kdybych tenkrát poslechla Jess a zůstala doma. Změnilo by to něco? Byla bych teď někde jinde? S největší pravděpodobností ano. Nikdy bych se nedostala do společnosti těchto lidí, kteří mě táhnou ke dnu. Ale já jim to dovolím. Nebráním se.
V pozadí duní hudba. Party je v plném proudu.
„Ahoj princezno," zaostřím na Eda, který se s úsměvem sklání nade mnou. „Ahoj," vykouzlím na tváři opilí úsměv. Není na tom o moc líp než já. Opilí a určitě nejen to. Vrávoravě dopadne vedle mě. „Nad čím přemýšlíš?" proplete si se mnou prsty a zadívá se na oblohu. „Proč je havran jako psací stůl?" odpovím mu otázkou. „Nemám ani tušení," oba se ve stejnou chvíli rozesmějeme. „Zase budeme filosofovat o smyslu života?" zeptá se. Cítím na sobě jeho pohled. Otočím hlavu a zadívám se mu do očí. Má rozšířené zorničky tak, že mu téměř vůbec nejdou vidět duhovky. Usmívá se na mě. „Jako vždy," oplatím mu úsměv. Nevím, jak dlouho tam spolu ležíme a jen pozorujeme oblohu. Možná pár minut, možná hodinu, dvě. Nemám pojem o čase. Jsem mimo. Ale s ním vedle mě vím, že je to v pořádku.
„Mám nápad, princezno," zvedne se a natáhne ke mně ruce. Zavrtím hlavou. Nechce se mi vstávat. Chci tady jen ležet a zapomenout na všechny a všechno. Na ty lidi kolem. Na ty kluky kousek od nás, kterým se stále nepodařilo najít v trávě klíče od auta. Na rodiče, kteří mě vyhodili z domu. Na kluka, který za tohle všechno může. Na svůj život. Na svou existenci.
„No ták, princezno. Bude se ti to líbit. Věř mi," začne mě přemlouvat. Pořád vrtím hlavou. Nejdu nikam. Chci tady zůstat. On i já ale víme, že to dlouho nevydržím. Jeho opilým psím očím se nedá odolat. Natáhnu k němu ruce a nechám se vytáhnout do stoje. Zamotá se mi hlava a málem skončím opět na zemi. Ed je ale můj věrný zachránce a chytí mě. „Opatrně, princezno," políbí mě do vlasů. Nechodíme spolu, ale vždycky jsme mezi sebou měli takový zvláštní vztah. Jsme jako bratr a sestra. Jediný opravdový přítel mezi těmito lidmi.
Nechám se jím odvést k černému pick-upu. „Co chceš dělat?" podívám se na něj s vykulenýma očima. „Pojedeme se projet," otevře dveře u spolujezdce. Vím, že to není dobrý nápad. Ani jeden z nás není střízlivý. Ale i přesto nasednu a nechám ho, aby nás odvezl, kam bude chtít. Projíždíme ulicemi našeho malého města. V rádiu hrají naše oblíbené písničky. Mlčíme. Každý bloudíme ve svých myšlenkách.
Ozvou se první tóny Faster. Mojí nejoblíbenější písničky. Ve stejnou chvíli se na sebe podíváme. „Běž. Ta je tvoje," pobídne mě s úsměvem. Na nic nečekám a zadním oknem vylezu na korbu pick-upu.
I can't sleep, cause it's burning deep imide like gasoline, a fire running wild.
No more fear, cause I'm getting closer now.So unreal, but I like it anyhow.
Roztáhnu ruce. Zavřu oči. Vítr si hraje s mými vlasy. Mám pocit, že letím. Letím a nevím kam. A je mi to jedno.
I can't live in a fairytale of lies. And I can't hide from the feeling cause it's right. And I go faster and faster and faster and faster for life.
Pak slyším skřípění gum. Mělo by mě to vyděsit, ale ne. Pořád mám zavřené oči a čekám, co přijde.
I can feel that you've mezmerized my heart. I feel so free. I'm alive, I'm breaking out.
I won't give in, cause I'm proud of all my scars. And I can see I've been wasting too much time.
Cítím silný náraz. Letím vzduchem. Doslova letím. Oči mám pořád zavřené. Nechci je otvírat. Doufám, že konečně přijde to, čeho já jsem nebyla schopná. Vysvobození.
I go faster and faster and faster and faster and faster and faster and faster.
Tvrdě dopadnu na silnici. Všechno mě bolí. Ale na tváři mám úsměv. V dálce slyším poslední tóny své písničky. Není hezké umřít, spolu s koncem vaší oblíbené písničky? Pak už neslyším ani necítím nic. Jen mrtvolné ticho a temnota.
I can't live in a fairytale of lies. And I can't hide from the feeling cause it's right. And I go faster and faster and faster and faster for life.
And I can't live in a fairytale of lies.
RKqr66jTM
