"Mami?" zakřičelo nějaké dítě.
"Mamii." ozvalo se druhé.
"Zlato co je to s tebou?" promluvil na mě hluboký hlas.
V tu ránu jako bych vypadla z tranzu a objevila se u stolu. Koukla jsem se vedle sebe a seděla tam asi dvou roční holčička. Hlavu jsem znovu otočila tentokrát před sebe a naproti mě seděl zhruba pěti roční chlapeček a vedle něj seděl dospělý muž ve věku pod třicet.
"Děti běžte na chvilku k sobě do pokoje. Potřebuju být s maminkou osamotě."
Cože? Řekl právě s maminkou? Já nemám děti, nemám děti s někým koho vůbec neznám.
"Zlato už je to tady zase?" promluvil na mě zatím neznámý muž.
"Co je tady zase? A kde to vůbec jsem?" konečně jsem promluvila.
"Jess. " sklopil hlavu, nadechl se a pokračoval. "Trpíš občasnými výpadky paměti. Kdysi si měla nehodu. Ze začátku to bylo všechno v pořádku, po nehodě jsi neměla žádné následky, ale jednou jsi spadla a praštila se do hlavy a něco se ti v hlavě stalo a máš přetržené nějaké nervy. A jak jsem už řekl občas ti to přeskočí a ty zapomeneš kdo jsi, kde jsi. Zapomeneš všechno. Většinou to trvá jen pár minut než se ti vzpomínky vrátí. "
A NAJEDNOU SE TO STALO. VĚDĚLA JSEM ZASE KDO JSEM.
