Probudilo mě pípání. Pípání něčeho. Snažila jsem se otevřít oči, ale nějak se mi to nepodaři. Pohla jsem prstem a uslyšela něčí hlas.
"Jess!" byl to mužský hlas a nedokázala jsem přesně říct čí hlas to byl.
"Sestro." řekl zase jiný hlas. Tentokrát dámský.
Otevřela jsem oči a uviděla světlou místnost plnou přístrojů. Nalevo ode mě stál muž okolo
čtyřiceti a vedle něj celkem mladá paní. Na pravo stála holka zhruba v mém věku a plakala. Do
pokoje vešel doktor a sestra a postavili se přede mě.
"Dobrý den slečno Stewart. Jsme rádi, že jste konečně s námi. Měla jsem dost vážnou nehodu, ale naštěstí jste už mimo ohrožení života. Máte zlomenou ruku a pár odřenin. Máte nějaké otázky?" zeptal se mě doktor.
"Ehm ano. Chci se zeptat kdo jsou tihle lidé." zeptala jsem se a ukázala na všechny okolo sebe.
Slyšela jsem jak někdo začal brečet a byla to ta holka vedle mě.
"Říkal jste, že ji nic není. Jak to že si nás nepamatuje?!" začal křičet ten chlap na doktora.
"Pane uklidněte se. Měla vážnou nehodu. Je zcela normální, že má lehký výpadek paměti. Během pár dnů maximálně týdnů by se její paměť měla vrátit do normálu." vysvětlil doktor.
Takže já jsem ztratila paměť? Cože? To není možné.
"Kdyby se něco dělo budu u sebe v ordinaci nebo zavolejte sestru." s tímhle odešel doktor i sestra.
Prohlédla jsem si všechny v místnosti a snažila si vzpomenout kdo ti lidé jsou. Ten chlápek si sedl vedle mé postele na židli a chytil mě za ruku, ale já s ní uhla.
"Promiňte, ale neznám vás." řekla jsem a smutně se koukla.
"To nic." usmál se.
"A kdo jste teda?" zeptala jsem se zvědavě.
"Jess jsem tvůj otec. Tohle je moje přítelkyně Meredith a tohle je Nina, tvá nejlepší kamarádka. " odpověděl a já si znovu všechny prohlédla.
"Řekněte mi něco o mě. Nic si ani o sobě nepamatuju."
"Jmenuješ se Jessica Stewart. Je ti sedmnáct, vlastně za dva měsíce už osmnáct. Žijeme v Los Angeles už skoro 13 let. Tvá matka zemřela když ti bylo devět. Brala drogy a opíjela se, proto jsme se taky odstěhovali do Los Angeles. Máme malé štěňátko, které se jmenuje Endy. "
odpověděl mi teda můj otec.
"Necháme vás tady o samotě."řekl otec a společně s jeho přítelkyní odešli.
Ta holka, myslím že Nina, si sedla na kousek mé postele a koukla se na mě.
"Promiň, že si tě nepamatuju." řekla jsem smutně.
"To nevadí. Hlavně, že jsi v pořádku." usmála se na mě a vypadala mile.
"Víš jaký jsem o tebe měla strach. Jai mi volal, že jste se spolu pohádali a že si nedostupná a pak mi zavolal tvůj taťka, že jsi měla nehodu." po tváři ji začala stékat slza a mně se taky chtělo brečet.
"Kdo je Jai?" zeptala jsem se.
"Jai? Jai je tvůj kluk. Zpívá ve skupině a točí na youtube. Čeká na chodbě. Jako jediný on je ten, který je v nemocnici 24 hodin v kuse. Mám ho zavolat?" zeptala se mě a já opatrně kývla.
Odešla a za chvilku do místnosti vešel dost pěkný kluk.
"Ahoj Jess." řekl smutně a sedl si vedle postele.
"Promiň. Nikoho si nepamatuju." řekla jsem smutně.
"Já vím, řekli mi to. " odmlčel se a pokračoval. "Nikdy si tohle neodpustím. Je to moje chyba. Kdybych nebyl takový idiot nic by se ti nemuselo stát." začal brečet a já taky.
"Prý jsi můj kluk je to pravda?" zeptala jsem se.
"Jo." odpověděl.
"Jak dlouho spolu jsme?" znovu jsem se zeptala.
"Asi tři měsíce. " zase odpověděl.
"A proč jsme se pohádali?" zeptala jsem se na další otázku.
"Viděla jsi na instagramu fotku jak se na mě moje bývalka vrhla. Odtrhl jsem ji od sebe hned, ale bohužel už nás někdo stihl vyfotit a dát na instagram. Volala jsi mi kvůli toho a byla jsi strašně naštvaná a sedla jsi do auta. Nedávala jsi pozor na cestu a před tebou se srazila dvě auta a tys do nich narazila taky. " zodpověděl moji otázku a setřel si slzy.
Chytla jsem ho za ruku a snažila se ho povzbudit. Prohlížela jsem si jeho tvář a nemohla z něho spustit oči. Nemohla jsem uvěřit, že kluk jako on něco se mnou má. Hlavu jsem položila na polštář a stále se dívala na kluka, který seděl přede mnou. Pomalu se mi zavíraly oči a já je nechala zavřené.
Probudila jsem sama v pokoji a všude byla tma takže jsem usoudila, že bude večer. Vedle mé postele byla lampička, kterou jsem rozsvítila a tím do pokoje vnesla aspoň trochu světla. Koukla jsem se na stoleček, kde jsem měla připravenou večeři. Koukla jsem se na obsah na talíře, které obsahovalo ne moc dobře vypadající jídlo, ale jelikož jsem měla hrozný hlad, tak jsem se přemohla a snědla všechno. Také jsem si všimla, že na nočním stolku leží mobil. Vzala jsem ho a hned odemkla. Všude jsem měla spoustu upozornění a já se nestačila divit. Psali mi různí lidi a já nikoho z nich neznala. Najela jsem na youtube a napsala tam jméno kluka, který měl být můj kluk. Sotva jsem napsala do vyhledavača Jai Brooks už mi vyjelo i mé jméno. Klikla jsem na to a vyskočilo spoustu videí. První se jmenovala Jai Brooks a Jessica Stewart. Video se spustilo a já si všimla, že je to nějaký koncert. Z videa se ozval něčí hlas.
" Chtěl bych na podium pozvat svou kamarádku Jessicu. " řekl do mikrofonu nějaký kluk.
"Pomožte nám ji tady dostat." Řekl tentokrát někdo jiný a všichni začali křičet mé jméno.
Najednou jsem se na pódiu objevila já. Bylo celkem srandovní sledovat sama sebe. Přiběhl někdo za mnou a dovedl mě k mikrofonu.
"Jelikož Jess dokonale zpívá tak nás napadlo, že by si mohla zazpívat." Řekl znovu ten stejný kluk a podíval se na mě.
Arenou se ozvaly tony písničky A Thousand Years. Světla zhasla a svítilo jen na mě. Kluci odešli a já tam zůstala sama.
I have died everyday waiting for you.
Darling don't be afraid.
I have loved you for a thousand years.
I'll love you for a thousand more.
Dozpívala jsem a všude se ozýval křik. Poté zhasla úplně všechna světla, že nebylo vidět vůbec nic.
" Neboj se to jsem já."
Najednou se světlo rosvítilo a Jaie přede mnou klečel a držel mě za ruku.
"Nechci tě požádat o ruku. Neboj."zasmála jsem se. "Jessico. Jsi ta nejúžasnější holka na světě. A proto se tě ptám. Jessico Elisabeth Stewart stala by ses mou přítelkyní?"
"Moc ráda." On vstal a já mu skočila okolo krku. Nohy jsem omotala okolo jeho pasu a políbila ho. Halou se ozval křik. Stoupla jsem si a na podium přišli ostatní.
Hleděla jsem na video a po tvářích mi tekly slzy. Dnes už snad po několikáté. Bylo mi Jaie líto. Bylo mi líto, že si ho nepamatuju. Bylo mi líto, že je kvůli mě smutný. Potřebuju si vzpomenout. Chci si vzpomenout.
