Secret love song... N.H.

••• I need an explanation... •••

Jelikož vás mám opravdu ráda, rozhodla jsem se to trošičku protáhnout. Trochu jsem se rozepsala a napadlo mě pár věcí navíc, takže nebudou "jen" tři kapitoly a epilog. Uvidíme kolik se jich z toho vyklube. Nechme se překvapit. Tak snad vás tím trochu potěším. Ještě jednou díky za vaši přízeň lásky moje ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

Vaše Nat.

•••

Letadlo bezpečně dosedne na přistávací dráhu LAX a já si tiše vydechnu. Nevadí mi létání, jen nemám ráda dlouhé hodiny uzavřená v tomto malém prostoru. První třída sice skýtá určité pohodlí, ale pořád je to 14 hodin ve vzduchu. Když dorolujeme k hlavní letištní budově, odepnu si pás a vezmu si kabelku a tašku s notebookem a mezi prvními vyjdu spojovacím tunelem do letištní haly. Jak jinak se nevyhnu zájmu přítomných paparazzi honící senzaci a i fanoušků.

Ano je to už dlouho, ale pořád si nedokážu zvyknout na ten zájem o mou osobu, kdykoliv a kamkoliv přijdu nebo přijedu. Naštěstí mi Jonas zařídil ochranku a poté co se dostanu s posledního chumlu fanoušků mě obklopí letištní ochranka a spolu s ní se přidají ke mně dva muži v tmavém oblečení.

„Slečno Woodová jsem Kevin a tohle je Charlie, jsme najati k vaší ochraně" potřesu si z oběma rukou „Těší mě Kevine, těší mě Charlie a prosím tykejte mi jsem Elijah" jeho tvář stejně jako Charliho ozdobí úsměv, který u bodyguardů jen tak neuvidíte a myslím, že i u nich je to velká vzácnost, usměji se nazpět a následuji je do auta kam už je mezitím naložen můj kufr. Nastoupím a pohodlně se uvelebím. Auto se odlepí od obrubníku a já se zahledím z okénka. Tmavá okna nepouštějí naštěstí do útrob auta tolik slunečního svitu a já jsem ráda, je šest hodin večer a tady slunce pořád silně pálí. Asi si na tohle podnebí nikdy nezvyknu. Mám ráda mírné a měnící se evropské počasí. Asi bych si tu nikdy nezvykla. Nejsem tu poprvé, ale i tak mi tohle počasí prostě vadí.

Zavřu oči a zaposlouchám se do tiché hudby, kterou pustil Kevin do reproduktoru, je to nějaká místní stanice a moje srdce poskočí poté co utichne hlas moderátora a z reproduktorů se rozezní můj hlas. Opět je tu ten pocit, že se moje srdce tříští, ta píseň vyjadřuje všechno to uvnitř mě. Zachytím Kevinův zkoumavý pohled ve zpětném zrcátku a usměju se v odpověď „Je to v pohodě, já jsem v pohodě" když vidím v jeho očích obavy.

 Ano opět ty slzy, ty zrádné slzy v mých očích. Zamrkám a zhluboka se nadechnu a opět se vděčně usměji, když je hudba náhle umlčena. Ticho rozprostírající se ve vozidle je vítané. Musím si toho hodně srovnat v hlavě, vzpomenu si na Jonase a zalovím v kapse saka, abych našla mobil a napsala mu jak jsem dorazila. Vyřídím pár zmeškaných hovorů a nestačím se ani pořádně rozkoukat a auto zatočí k velké kovové bráně, která se pomalu a tiše otevře.

Je to tady, srdce mi zběsile buší a já se snažím zhluboka dýchat, abych utišila jeho tlukot. Zastavím na menším okrouhlém prostranství před vilou ve starším stylu s fontánkou uprostřed a já se znovu zhluboka nedechnu než mi Kevin otevře dveře a já pomalu a nejistě vstoupím.

Chci se rozhlédnout, ale není mi to souzeno, otevřou se dveře a za několik málo okamžiků jsem vtažena do jejího objetí. „Elijah bože Elijah jsem tak ráda, že jsi tu" šeptá mi do krku zatím co se rozhodnu jí objetí vrátit a omotám kolem ní své ruce. Nejde to, nemůžu tu dívku nenávidět, ona za to nemůže. Nakonec si jí odtáhnu na délku svých paží a nestačím se divit. Je to snad ještě horší než na fotografiích. Sarah je pohublá a její obličej je poznamenaný stresem. Bože co se tady děje prolétne mi hlavou, když jí následuji do toho velkého domu. Moc se nerozhlížím a následuji jí do moderně zařízeného obýváku, kde je ovšem úplně úchvatný výhled do kaňonu pod námi a na celé město.

Dobrá tohle by mi mohlo zpříjemnit můj pobyt prolétne mi myslí, než se stane to co pokaždé v jeho přítomnosti. Nemusím se otáčet, abych věděla. Jeho přítomnost, jakoby doslova zvedla napětí v místnosti. Otočím se a můj pohled se střetne z tím jeho modrým. Slabě modrým jak zjišťuji a moje srdce dostává další ránu. Jeho oči jsou jako bez života, není v nich žádná jiskra, jeho tvář stejně jako Sarah je unavená a pokrývá jí několika denní strniště. Ovšem pak se něco změní, jakoby pochopil kdo před ním stojí. Tvář se mu postupně rozjasní a on těká pohledem mezi mnou a Sarah.

„No tak Ni, udělej to" Sarah protne to tíživé ticho panující v místnosti a já jsem po hodně dlouhé době konečně vtažena do jeho náruče. Tiskne mě k sobě a já kolem něj obmotám pevně své paže. Zabořím mu tvář do košile a vnímám tlukot jeho srdce. Obklopí mě jeho velmi známá vůně a moje tělo se konečně po tak dlouhé době uvolní. Jsem tu, jsem u něj, cítím jeho dlaně hladící mě po zádech a já mu oplácím stejnou mincí, jelikož je pořád velmi napnutý.

Nevím jak dlouho tam stojíme, ale když se konečně vymotáme z našeho malého světa je místnost prázdná. Pohlédnu opět do jeho tváře a usměji se. Jeho oči jsou opět trochu víc plné života. „Jak..kdo.." umlčím jeho otázky a odvedu ho k velmi pohodlně vypadajícímu gauči. Posadím se a jeho stáhnu sebou. Usadí se a okamžitě otevře pusu, ale já ho opět umlčím tím, že mu položím prst na rty.

Projede mnou ta známá elektřina a tak radši ruku ihned stáhnu zpět. Niall to nenechá bez povšimnutí, jak jinak dotkla jsem se přece jeho rtů a vezme mu dlaň do té své. Snažím se nevnímat to napětí proudící mi do těla a odtrhnu svůj pohled od našich spojených rukou. „Sarah mi napsala, prosila mě, abych přijela. Abych přijela hlavně kvůli tobě Ni. Nevím co se tu děje a možná by bodlo nějaké vysvětlení, proč mě tvoje snoubenka prosím, abych přijela k vám a pomohla ti zpět do života. Oba vypadáte jak chodící duchové" zadívám se do jeho modrých duhovek a pohladím ho po tváři. Nedá se tomu odolat, miluji jeho vousy je to má malá úchylka a on zavře oči a velmi potichu vyjde z jeho úst sten nebo spíše zamručení.

„Co se děje Nialle, vysvětli mi co se tu sakra děje. Ať můžu já sama pochopit proč jsem vlastně tady, na místě které mě může opět srazit na dno" poslední slova už jen zašeptám, a on šokovaně otevře oči a upře na mě svůj modrý pohled. Zavrtím hlavou, ať to nechá být a mluví a naštěstí pochopí a dál se v tom nevrtá. Opravdu bych měla dřív myslet než něco vypustím z úst nadávám sama sobě, než se naplno soustředím na Nialla a jeho vysvětlení.

„Jackey je velmi těžce nemocná Elijah" kývnu na znamení pochopení a čekám až bude pokračovat. Nadechne se a vydechne je na něm vidět, že neví kde přesně začít. „Ni vezmi to prostě od začátku, jsem tu a poslouchám"....

••••••••••

Jen pro vás lásky moje na zpříjemnění dnešního svátečního odpoledne ☻ Komentáře a hvězdičky potěší. Díky moc předem ♥

With big love...

Vaše Nathalii...