Poslední jednorožec

Plán na nic a vládkyně fénixů

Nad palácem prolétl dravec, zaklonil hlavu a vykřikl. Krvavě rudý drak zabručel a otevřel oči. Ve vzduchu byl cítit plán. Plán na útěk.

Eldest zvedl své obrovité tělo. Jeho mysl byla zamlžená, ospalá, ale přes to mu neuniklo napětí mezi rohatými kopytníky.

Jednorožci něco chystali. A on musel zjistit, co.

Wernera

,,Díky, Terdosi."

,,Nemáš za co."

,,Ale mám, a ty to víš."

Zasměje se.,,To je jedno. Ale něco mi slib."

,,Cokoliv."

,,Vrať se zpátky."

Po tváři mi steče slza.

,,Slibuju."

Kruh zmizí. A s ním i Terdos.

Otočím se. Musím jít.

Musím zachránit Artemis.

Pegasus

Vrátila se sem. Nemůžu tomu uvěřit.

Rozběhnu se k ní a rozvzlykám se. Bože, slzy jsou tak odporné.

Ale je mi to jedno. Je tady, a usmívá se, i přes to, co jsem jí řekl. Je tady, protože jsem to po ní chtel. Je tady, aby nám pomohla.

,,Wernero," vydechnu.

Dračice na mě mrkne.

,,Já-já jsem-"

,,Pšt. Nic neříkej. Taky mě to mrzí. Ale teď už na tom nezáleží. Musíme se odsud dostat. Artemis čeká."

Zasměji se.

Jednorožci se jako na povel schromáždějí v jednom velkém kruhu. Draci si stoupnou za nás, čímž zakryjí naše těla. V jeden okamžik roztáhnou křídla. Hirador stojící na pravé straně od Olil, která stojí tři místa ode mě, zamumlá kouzlo. Brána do dračí říše se otevře. Portál je stále větší a větší. Všichni zavřeme oči. Jsme propojení něčím neviditelným, nevíme, co to je, ale cítíme to. Společně hledáme Artemis. Její prapodivná aura je silná, zasáhne mě jako blesk.

Portál se po nás natahuje, a my zůstáváme propojení. Fialové světlo vycházející z něj nás obaluje. Mám pocit, že letíme, přestože ještě nejsme v portále všichni.

Všichni šeptáme Artemisino jméno. Jako kdybychom ji volali, i když nás nemůže slyšet.

Do našeho šepotu proniká řev. Řev tak silný, až mi z něj skoro prasknou uši.

A já vím, kdo to je.

Eldestův výkřik protne naše volání. Do portálu narazí jeho síla. Otřese to s námi, ale nerozpadneme se, držíme se jeden druhého, naše hlasy nám dodávají sílu.

Eldest už nemůže nic dělat.

Portál nás pohltí a my zmizíme ve tmě.

A za námi se ozývá už jen rozzlobený řev dračího vládce.

Letíme rychlostí světla, nikdo nás už nemůže zastavit. Eldest sice prokoukl náš na první pohled dokonalý plán, ale ani to mu nepomohlo, aby nás zastavil.

Plán byl sice naprosto na nic, ale nevadí.

A my míříme za Artemis, která čeká na neznámém místě.

Artemis
Fajn. Teď se setkám s Helgou. Jsem nervózní a spocená jako myš. Fénixové mi o ní odmítají prozradit jedinou věc, což ji dělá ještě strašidelnější.

Letíme do středu země, a já už několik kilometrů před cílem cítím energii, která každým úderem mých křídel sílí. Je to jako hudba, omamující a plná magie. Jejich vládce musí být nejenom mocný, ale taky velice zvláštní. Dokonce podivnější, než jsem já. A jestli někdo takový existuje, umírám touhou se s ním setkat. Je fajn vědět, že nejsem jediná, kdo je jiný. Možná, že až si s ní promluvím, dojde mi, že není tak hrozné být hříčka přírody.

Hudba mi duní v uších. Přibližujeme se, ale dopředu nevidím. Přímo před očima totiž mám Haroldův ocas. Ten pták vážně nedává na jic pozor. Při malé neopatrnosti mu ho ukousnu.

Artemis, teď potichu. Helga nemá ráda, když ji někdo ruší. řekne Ezra, a na podtržení svých slov se na mě ostře podívá.

Přikývnu. Šelest mých křídel tedy utlumit nejde, takže nevím, co má Ezra na mysli, ale nechci se ptát.

Harold začne klesat, takže ho napodobím a tentokrát mezi námi nechám větší rozestup.

Celá naše skupinka přistane před obrovitým stromem.

Jeho kmen je tlustý jako drak stočený do klubíčka. Musí mu být několik tisíc let. Kůra je hnědá jako hlína, ale probíhají se v ní zelené pramínky. Kořenový systém, hluboký nejméně kilometr, začíná na povrchu, kde se nám silné kořeny kroutí okolo nohou, a mizí v půdě. Košatá koruna, do které by se vešli všichni fénixové, má obrovité větve, ze kterých visí dlouhé, světle růžové listy. Vypadá to trochu jako listy vrby, až na to, že vrby u nás jsou v porovnání s tímto stromem ošklivé. Něco tak krásného vidím jednou za spoustu let, a ještě ke všemu mi z pohledu na to nemrazí v zádech. Tenhle skvost je skutečný poklad.

,,Artemis, tohle je Helga."