Místo ředitele NASA s sebou nese nesporné výhody. Mimo jiné vysoký plat, luxusní bydlení zdarma a neomezené mezihvězdné lety v první třídě. Ovšem Johanne Connelová by teď beze všeho bydlela v polorozpadlé chatrči kdesi vysoko v horách, jen aby se vyhnula proslovu, který jí právě čekal. Ironické na její nervozitě bylo, že uměla mluvit skvěle a lidé jí naslouchali se zájmem. Mimo jiné proto se vůbec dostala na sluncem vyhřáté místo na samém vrcholku společenského žebříčku NASA. Jenže právě teď na ni náhle dolehla představa miliard napjatých posluchačů, kteří se z všech možných více či méně pochybných zdrojů doslechli o tom, že dnes vypustí do světa snad nejvirálnější zprávu poslední doby. Všichni ji uvidí.
Roztřeseně vydechla. Seber se, člověče. Nakonec se jí podařilo násilím zatlačit nervozitu do patřičných mezí a navenek s neochvějnou sebejistotou vešla do oválného světlého konferenčního sálu. Skrz prosklenou stěnu za řadami sedadel pro posluchače byly vidět gigantické mrakodrapy lesknoucí se v odpoledním slunci a mezi nimi magnetické dopravní tunely, kterými každou chvíli obrovskou rychlostí prolétla transportní kapsle. I po dvaceti letech, co žila v Houstonu, ji ten pohled naplnil jakousi hrdostí na lidský druh, všechny ty úžasné technické divy posledních několika desítek let ji zkrátka nepřestávaly udivovat.
Vytěsnila myšlenky na nespočet kamerových objektivů, které se na ni zaměřily, a s rozvahou došla k řečnickému pultu. Dalo by se říct, že se její mozek přepnul do jakéhosi až robotického módu, kdy jediná věc, co ho zajímala, byl právě nadcházející projev. Mimoděk se jí otevřela ústa a ona začala.
„Přeji vám všem krásné odpoledne z centrály NASA. Dnes se projednou zdržím formalit, jelikož mám něco daleko zajímavějšího." Řadami hostů proběhla vlna, jak si napjatě poposedli.
„Jak jistě víte, před šesti lety jsme spustili misi Vitae s cílem nalézt život na vytipovaných měsících Sluneční soustavy. Na konci roku 2040 jsme vyslali sondy Vitae 1 až 4 k Titanu, Ganymedu, Europě a Enceladu, každou s patřičnou výbavou pro příslušné prostředí. A s potěšením vám dnes mohu oznámit, že v případě sondy Vitae 3 byla mise úspěšná."
Posluchači na moment překvapeně ztuhli a vzápětí sál zaplnil ohlušující potlesk a nadšený jásot. Johanne se pousmála a trpělivě čekala, než povyk odezní.
„Pod ledem na Jupiterově měsíci Europa objevil ponorový modul sondy přezdívaný ‚Tuleň' značně primitivní organismy. Tuleň po neinvazivní základní analýze několika jedinců stejného druhu pokračoval hlouběji do oceánu, kde se koncentrace těchto živočichů zvolna zvyšovala. Podle našich hypotéz tamní život vznikl na dně moře, kde probíhá vulkanická aktivita, která jeho zrodu mohla napomoci. Rozhodli jsme se k Europě vyslat další misi s lidskou posádkou, jelikož se nám naskýtá jedinečná a dlouho očekávaná příležitost ke zkoumání mimozemského života.
Podle prvotních plánů by se šesti- až osmičlenná skupina vědců s přibližně desetiletou periodou střídala na stanici zespoda ukotvené k povrchovému ledu. Pro výzkum by bylo sice lepší postavit ji přímo na dně, ale to nepřipadá v úvahu, protože oceán je místy hluboký přes sto kilometrů a to vytváří obrovský tlak, kterému by nebyla podobná stavba schopná vzdorovat.
Většina aspektů tohoto plánu zůstává stále silně nedefinitivní, kompletně bychom je rádi zveřejnili do několika měsíců, prosíme vás tedy o trpělivost. Nicméně mise Vitae stále probíhá a za dva měsíce otevíráme konkurz pro budoucí astronauty, požadavky vystavíme do týdne. Děkuji vám tedy za pozornost a přeji pěkný zbytek dne!"
Kam se hrabe osídlení Marsu, pomyslela si pobaveně, když doprovázena ohlušujícím aplausem procházela skrz prosklené dveře zpět do chodby a vydala se přímou cestou do nejbližší kuchyňky. Stejně ale neměla ráda průlomové zprávy. Táhla se s nimi jedna poměrně významná nepříjemnost – proslovem to nikdy ani zdaleka nekončilo. Za pár minut se na ni a chudinku sekretářku sesypou snad všichni novináři ze Země a Měsíce, které budou o takovou hodinku později následovat i ti z Marsu, patřičně rozlícení na přenosovou rychlost. A pak se objeví první vlna hoaxů a konspiračních teorií. A po ní druhá a možná i třetí a čtvrtá. Bude to chtít kafe. Hodně kafe.
ČTEŠ
Infinity
Science FictionVšichni už to dávno vzdali, byli moc daleko od domova a bez nejmenší šance na návrat. On beznaději nepropadl. On ji totiž neznal.