Volným Pádem

Psycholožka

Polilo mě horko, zamotal se mi jazyk. Kde to jsem.. Začal jsem v duchu jančit. Z hluboké vnitřní paniky mě vytrhnul hlas sestřičky "Tak běž Lukášku paní doktorka se na tebe moc těší". "To určitě!" blesklo mi hlavou a pomalu jsem se šoural ke do dveří.

Vešel jsem do ošklivé místnosti zapáchající dezinfekcí. Za mými zády se zabouchli dveře, leknutím jsem nadskočil.

Místnost byla téměř prázdná. Na stěnách bylo pár poliček s knihami které působily velmi staře. Uprostřed té místnosti byl velký stůl, na kterém leželo pár hrnků s tužkami a štosy papírů. Za stolem seděla na malém křesle žena třikrát větší než stůl před ní. Na hlavě měla nechutně vypadající červené neupravené vlasy.

Na prázdno jsem polknul. Zatočila se mi hlava a málem jsem upadl.

Najednou ta podivná žena zvedla oči od nějakého papíru.  "Tak si sedni ne!!" zahřměla od stolu a ukázala prstem na malou rozlámanou židli na druhé straně stolu.  Neubránil jsem se malému vzlyku ale nakonec jsem si na tu rozvrzanou židli sedl.

Ona dále sledovala ten papír co držela v ruce. Po chvíli si sundala ze svého křivého nosu brýle bez jedné nožičky. Podívala se na mě a začala se ptát.