Tatia, Katherine and Elena?
"Víš, nikdy jsem si nemyslela, že jsi takový vrahoun," přiznala mi Elena s úsměvem na rtu, když jsme procházeli po dlážděných chodnících v New Orleans a pojídaly jsme oříšky obalované v cukru.
"No," polkla jsem jedno sousto. "Nikdy nebyl důvod to s tebou řešit, El, když žiješ se svými bratry, každý se nakloní k pití," mrkla jsem na ní. "Avšak, nedoporučuju ti s tím začít tak brzo, mohlo by to pro tebe dopadnout blbě, jako pro Stefana," mrkla jsem na ní a nabrala si do hrsti další ořechy. Dorazily jsme k jedné lavičce a posadily si, společně jsme pozorovaly pouliční umělce.
"Ale i tak, myslela jsem, že piješ jen ty konzervy, kterých mám Damon plnou škatuli," přemýšlela nahlas. Rozesmála jsem se.
"Alespoň víš, proč je pořád plná, nikdo to nechce!" okomentovala jsem to ve zkratce.
"Ale, ale... Kohopak nám to tady vítr přivál," zazpíval Marcel, který se na nás široce usmíval.
"Co chceš?" vyjela jsem na něj. Neměla jsem teď náladu se s někým hádat, nebo se prát, slíbila jsem Eleně zábavu, ne upíra, který si hraje na šéfa. Marcel si přisedl a chvíli nás pozoroval.
"Víte, že kousek odtud je maškarní?" navnadil nás. Podívala jsem se na něj vážně.
"Jaké štěstí, že už se nemusíš převlékat, že?" zasmála jsem se a Elena se málem neudržela a také se smála.
"To byla vážně vtipné... Neměla bys být tak drzá, Tereso, mohlo by se stát, že na to jednou dojedeš, jestli si myslíš, že tě nezabiju jenom proto, že jsi pěkná, tak jsi na omylu," konstatoval a chytil mne kolem ramen, víčka mi trochu sklesla, okamžitě jsem se od něj odtáhla.
"Nezabiješ mě, protože by potom Nik zabil tebe," šeptla jsem naštvaně, "a myslím, že by potom po tobě šli i moji bratři."
"Ach jistě, mohl jsem vědět, že takové děvče, jako jsi ty má tolik... ochranářů. Mimochodem," teď pohlédl na Elenu, "kdopak jsi, krásko? Nevěřím tomu, že jsi Katherine, ta je teď pěkně daleko odtud, musíš být její dvojnice. Starší nebo mladší?" Tato otázka zůstala dlouho viset ve vzduchu.
"Starší," odpověděla jsem okamžitě
.
"Takže mladší," vyvodil z toho Marcel. "Nejstarší je Tatia, a ta by se tady neukázala. Klaus mi hodně vyprávěl o té brunetce, která mu změnila svět, Tereso... Povídal ti ten příběh?" pousmál se na mne a čekal, až odpovím. "Chodil s ní, když byl člověk, miloval jí... Byl jí dokonale unesený, divím se, upřímně, vážně se divím, že si nezačal něco i s tebou. Katherine, Katherine, ta báječná osoba má charisma a věř mi, že s ní byl taky chvíli, ještě v Londýně," rozpomínal se, jako by u toho byl.
"Co mi tím chceš říct? Elena chodí s mým bratrem," vypustila jsem z pusy dřív, než jsem si stačila uvědomit, že jsem řekla její jméno.
"Takže Elena," ušklíbl se. "Elena a tvůj bratr... Hmm, to zní zajímavě."
"Myslím, že bychom měly jít," odsekla jsem a chytla Elenu za ruku, jako by byla věc.
"To tě ty řeči o tvém Klausovi tak rozhodily? Asi bych ti měl připomenout, kdo vlastně je, co je zač. Je původní, Tereso, výzva... Ty si myslíš, že je láska tvého života, ale je to jen láska na měsíc a to jsem přehnal. Dávám vám další měsíc, maximálně dva," zauvažoval.
"Co tím chceš dokázat? Chceš, abych od něj utekla, jenom proto, že mi tady začneš vykládat nějaké věci z Klausovy minulosti?" ujišťovala jsem se.
"Já mám taky minulost, a ne pěknou. Navíc, nejsem hloupá, Marceli. Jen aby bylo jasno, seš mi naprosto ukradený, vlastně nevím, o co se snažíš," zavrtěla jsem hlavou, společně s Elenou jsme odkráčely pryč. "Ten mě nasral!" prohlásila jsem a málem zabila dalšího člověka, co šel naproti mně, naneštěstí jsem si uvědomila, že je to upír.
"Klid, chtěl tě naštvat, nic se neděje... Tess, klídek," chytla mne za ruku. "Potřebuješ panáka, zlato, a já taky!" Přikývla jsem hlavou a společně jsme šly k nejbližšímu baru.
"Přísahám, že pokud tam uvidím nějakého z Marcelových poskoků, tak se neudržím!"
"Pomůžu ti," přitakala mi. "Já jen... mám strach, co na to všechno řekne Damon. Jsem nervózní," přiznala mi.
"To se vsákne, zabije tebe, ne mě. Já tě měla hlídat, děťátko. Ach jo, jsem nezodpovědná. Ale na druhou stranu tě přeměnil Klaus," uvažovala jsem nahlas.
"Klaus?" podivila se, "kde se vytratil Nik?" Sedly jsme si k jednomu stolu.
"Naštval mě, nikdy mi neřekl, že měl něco s Tatiou," zasmála jsem se, "ne, dělám si legraci."
