Zánik: Dívka Drak

Kapitola L - Vinen či Nevinen?

Silla

Ještě několik dalších hodin jsem klečela u jejich těl a smutnila nad jejich smrtí. Někdo se tu však musel starat o království.

„Přiveďte mi nějakého posla!“ okřikla jsem vojáka stojíc u dveří do Tridorovi komnaty. Voják odběhl a společně s ním se zanedlouho vrátil i malý klučina v slušivém oblečku.

„Co si přejete má paní?“ pronesl ke mně učeně.
„Pospíchej a uháněj. Doveď mi sem princeznu Kaji. Rozumíš?“ Klouček pouze pokýval hlavou a odběhl. Trvalo to jen chvíli, ale šel slyšet dunivý tón koňských kopyt jak uhání po královské dlažbě a poté kamením dlážděné cestě.

Noc se táhla a já stále netrpělivě vyčkávala na příjezd posla s Kaji. Už začalo vycházet slunce, když se nad obzorem mihli dva stíny. Jen co zaznělo bouchání na bránu, zaslechla jsem vrzání pantů dreří, které patří služebným. I já vyšla z Tridorova pokoje a vydala se na terasu.

„Otevřete bránu!“ vydala jsem rozkaz. Kříže bran se rozdělili a stráže ji otevřeli. Na nádvoří vběhli dva koně s Eyosem.

„Kaji, vítej opět doma. Prosím následuj mne.“
„Jak si můžeš být tak jistá tím, že to udělal Nick?“
„Protože šel celou dobu za mnou, ale pak najednou zmizel a vrátil se až když jsem začala křičet. Nepřijde ti to podezdřelé?“
„Ne ani trochu. Navíc, pokud vím, Nickovo pouto s mým otcem nebylo přerušeno, takže ho Nick zabít nemohl. Ale když si to myslíš, tak dobře.“
„Je vinen. Já to vím. A pokud to nebyl on, tak na to někoho najal. Ale je za tím určitě on. A když už jsme o tom. Kam tedy odběhl?“
„Tam nahoru“ ukázala na nejvyšší věž hradu „chodí tam skoro každý večer. Říkával mi, že tam vyhlíží tu osobu, která mu přinese jeho svobodu.“
„Máš ho ráda viď?“
„Prakticky mě vychoval. Otec na mě nikdy neměl moc času a Nick byl vždy jako můj starší bratr. Co s ním teď je?“
„Nechala jsem jej zavřít do žaláře. Porota diskutuje co se stane s jeho hlavou.“

„Chtěla bych vidět otce.“
„Nech to na později. Pojďme si raději lehnout. Několik příštích dnů bude velmi těžkých.“

S těmito slovy jsme se rozešli do svých komnat. Na chvíli jsem zavřela oči a usnula, netrvalo to však dlouho a na dveřích mé komnaty se začali rozléhat silné dunivé zvuky. S nepokojem jsem vstala s přispěchala ke dveřím, které jsem poté neochotně otevřela. Na nevítaného hosta takto brzy ráno zareagovala negativním zavrčením jak Tygra tak dráčata. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem jim v poslední době nevěnovala skoro žádný svůj čas.
„Rozsudek je vznesen má paní. Omlouvám se, že vás budím tak brzy, ale porota na tom trvá.“ „Ano ovšem, už jdu.“

Když už jsme všechny vzbudili, tak je alespoň vezmu s sebou. Bylo zbytečné osedlávat Tygru a tak jsem se na ní vyhoupla jen tak a snažila se na ní udržet. Naštěstí jsem se na ní už dokonale naučila držet rovnováhu a tak jsem nepotřebovala ani sedlo. Dorazili jsme do velkého sálu jako velká voda. Porota seděla v půlkruhu na obrovských křeslech kolem na zemi sedícího a spoutaného Nicka.
„Vítejte Vznešená. Posaďte se a můžeme začít.“ Pronesl jeden ze členů poroty.
„Takže .. rozsudek?“
„Vinen“ „Vinen“ „Nevinen“ „Nevinen“ „Nevinen“ „Vinen“ „Nevinen“ „Nevinen“ „Vinen“ „Vinen“
„Nedokážete se shodnout na jednom rozsudku? Pošlete pro mne až se rozhodnete prosím.“
„Poslední hlas je ale váš paní.“
„Proč můj? Následníkem trůnu je předci Tridorova dcera Kaji!“
„Protože se tohoto práva vzdala. Vy jste nejbližší nástupce trůnu. Tudíž je podstatný váš hlas i když jste ještě  nebyla korunována.“
„Musím si to promyslet.“

_________
Dnes trošku kratší. Má nálada je v poslední době dosti pochmurná a nechci aby se to moc odráželo na ději příběhu.

Takže .. užijte si čtení a kdyby se něco mělo změnit ohledně vydáváni kapitol, dám vám vedět.

Zatím a dobrou noc.

Mia °~°