Kdesi v Londýně
„Měla zemřít sakra, měla být na místě mrtvá ona nebo někdo z nich"
Světlovlasá žena doslova propaluje svým pohledem holohlavého muže stojícího naproti ní. „Myslela jsem, že jsi schopnější, ale ty se nedokážeš ani trefit do člověka stojícího na místě."
Muž se nejistě ošije a chce něco namítnout, je ale okamžitě umlčen pohybem její ruky. Zažene svou chuť dodat něco na svou obranu, protože ví, že tohle opravdu zvoral. Čeká tedy pokorně na svůj trest zatím co ona přechází neklidně po místnosti.
„Dám ti ještě jednu šanci, ale jen jednu jedinou. Buď zemře ona a nebo někdo z nich, aby pocítila to co já. Aby se do konce života sžírala tou vinou a bezmocí stejně jako já...musí pykat za všechno bude pykat tak či tak."
Z jejího hlasu čišel chlad a muži přejel po zádech mráz. Věděl, že je nemilosrdná, ale stále i po těch letech z ní měl strach a respekt, i když to byla žena. V jejím světe neexistovali city, byla chladná jako led a nemilosrdná co se týče věcí, které někdo nesplnil tak jak ona žádala.
Tentokrát to všechno musí dovést do konce, nic nesmí ponechat náhodě jinak přijde o život on sám. A on svůj život až moc miloval, na jeho tváři se objeví nehezký úšklebek, když sedá do vozu a vyjíždí z podzemních garáží jedné z velkých prosklených budov v centru města.
Tentokrát už mu neunikne, tentokrát budou pykat všichni.... všichni do jednoho....
O pár kilometrů dále Royal Hospital London
Dívka ležící tiše na nemocničním lůžku lehce pohne hlavou, aby se zbavila toho otravného zvuku, který už notnou chvilku doléhá k jejím uším. Postupně se probouzející smysly registrují ten otravný zvuk v podobě pravidelného pípání a ona nakrčí nos, tak jak to dělá vždy, když se jí něco nelíbí.
Postupně začne její mozek vnímat zvuky kolem a jako poslední dívka ucítí lehkou bolest utlumenou léky vystřelující jí do těla. Lehce vydechne a její oči se začnou pomalu otevírat. Je to však právě ten sten, nebo spíše vzdech vycházející z jejích vyprahlých úst, který Louise doslova katapultuje z křesla poblíž lůžka Chloe a taktéž Niall stojícího u okna. Louis pozoruje tvář dívky a na jeho obličeji se konečně po několika dnech objeví úsměv a po jeho těle se rozlije ten úlevný pocit poté co Chloe nepatrně natočí hlavu a její pohled se střetne s tím Louisovým.
„Konečně lásko, konečně ses mi probudila"
Zašeptá zatím co Chloe vtiskne lehký polibek na čelo, pak se otočí na Nialla, který se vydá s úsměvem ke dveřím informovat doktora a nechá ty dva o samotě. Louis tiskne lehce její dlaň a ona mu stisk opětuje stále pozorující fascinovaně jeho tvář.
Je tu...
On je tu s ní....
Přežila to a on je tu s ní...
Její mozek zaplaví stovky otázek a zmatených myšlenek, ale ona se momentálně soustředí jen na něho. Na něho, jeho úsměv, pohublý obličej a jeho modrý pohled plný lásky. Lásky, která patří jen jí......
Nebudu to okecávat, jsem prostě ostuda :))) Chloe je vzhůru a hra se rozjíždí nanovo....
Coment and Vote díky moc lásky moje...♥
Vaše Nathalii...♥
ČTEŠ
SALVAGE *L.T.*
Fanfiction" Chloe tohle přece nemyslíš vážně, tohle je jak vystřižené z nějakého akčního filmu. To ti mám jako věřit to všechno co jsi tu právě odvyprávěla?" rozhlédnu se po těch známých tvářích kolem a jen mlčky přitakám. Vím, že on mi nevěří ne potom co se...
