Another sister II.

3. Kapitola

Další kapitola je na světě a já doufám, že se vám bude líbit.

Louis zase odjel na tour a já zůstala zase "sama". A bohužel vše začalo na novo. Když tu byl Louis, tak jsem byla v klidu a říkala jsem si, že to nějak zvládneme. Jenže odjel a já jsem zase spadla do deprese, že jsem v téhle společnosti nechtěná. Ano, byla jsem zvyklá být někde nechtěná, ale nečekala jsem to tady. Bolelo to. Moc to bolelo. Moje pocity byli smíšený. Na jednu stranu jsem si říkala, že tu musím zůstat kvůli bráškovi a Niallovi, ale na stranu druhou jsem měla opravdu chuť odjet a zmizet.

Byla jsem ve třídě a koukala se z okna. Byla poslední hodina a já jsem se už těšila domů. Chybí mi tu Darren. Tady vlastně nemám žádné přátele. Lidi si tu o mě špitají různé věci a to jen proto, že jsem samotář. Jen proto, že chci mít svůj klid. Samozřejmě že se tu ví, že jsem Louího sestra a samozřejmě se tu najdou holky, co mě naprosto pořád sledují a snaží se o mě zjistit co nejvíce věcí a hlavně špínu. Zatím se jim to moc nedaří. Díky bohu.

Jak jsem si tak koukala z toho okna, všimla jsem si, že před školou zaparkovalo černé auto se zatmavenými skly. Okamžitě mě napadlo kdo v tom autě sedí. Můj nový bodyguard. Přesně to jsem nechtěla. Proč? Protože to upoutá větší pozornost. Lidi si toho všimnou. To se mi nelíbilo. Musím si s Louim promluvit, jestli by to nešlo bez mé osobní gorily.

Zazvonilo a já jsem vylítla ze školy s nadějí, že si mě ten onen nevšimne nebo ještě líp, že vůbec nebude pro mě. Naděje umřela v okamžiku, když se ke mě v celku urostlej chlap rozešel.

"Slečna Marry?" zeptal se mě, když ke mě přišel.

"Ano." odpověděla jsem sklesle.

"Já jsem Mark. Váš ochránce, dle rozkazu od Louího." usmál se na mě.

"Je mi to jasný. Budu si s ním muset promluvit o tom co vlastně potřebuju a co ne." snažila jsem se mu úsměv opětovat.

"Jo, to už je mezi váma. Já jen plním rozkaz šéfa." zasmál se otevřel mi dveře auta, "Prosím madam."

"Děkuju." poděkovala jsem slušně a nastoupila.

Když jsem nastoupila a podívala se z okýnka, tak se nedalo si nevšimnout jak všichni zírají. Nebylo to nic příjemného. Chtěla jsem se v tu chvíli ztratit a nebýt.

Když jsme se rozjeli, tak jsem se uvelebila do sedačky a snažila se udržet, abych se nerozbrečela. Todle vše mi způsobovalo hrozně moc velkou bolest. Vše co teď bylo okolo mě bylo pro mě moc emoční. Nevím čím se to dělo, ale bylo to tak. Po tvářích mi začali stékat slzy. Mark se soustředil na cestu a občas po očku koukal po mě.  Když si všiml, že brečím, tak mu to nedalo a zeptal se: "Copak se děje? Je vše v pořádku?"

"Vše je pro mě moc náročné. Za poslední půl rok se toho stalo tolik, že já to nestíhám pomalu vnímat. K tomu všemu mě nemají rádi jejich fanynky." vzlykala jsem.

"Nevím sice jak moc to je vážné, ale věřte mi, že ti fanoušci si zvyknou. Vždy si zvykli, když okolo kluků bylo něco novýho." snažil se mě utěšit.

"Zaprvé v to stále doufám a zadruhé bych chtěla poprosit tikejte mi. Tak stará zase nejsem." řekla jsem mu.

"Dobře, ale ty mi taky tikej." usmál se.

"Fajn." usmála jsem se na zpět.

Dojeli jsme k nám domu a já jsem trochu věřila v to, že až vystoupím z auta a vejdu do domu, tak Mark odjede. Omyl. Vystoupil se mnou a došel se mnou až do baráku. Byla doma mamka s mladšími dvojčaty.

"Marry, jsi to ty?" zavolala mamka z kuchyně.

"Jojo a vedu hosta." zavolala jsem zpět.

"A kdo..." nedořekla, protože vešla do obýváku, kde jsme s Markem stáli. "Jeee, ahoj Marku, jak se vede? A co tu vlastně děláš?" zeptala se nadšeně, když zjistila o koho jde.

"Dobrý den, paní Deakin. Ale mám se dobře, co vy? Já jsem tu jako bodyguard tady slečny." usmál se na mamku.

"A tak to jo. Dáte si něco? Kafe, čaj?" zeptala se nás.

"Já ne, co ty Marku?" odpověděla jsem.

"Taky ne. Děkuji." pořád se usmíval jako sluníčko.

"Dobře. Kdyby něco, tak si mě někde po baráku najděte. Nemám v plánu někam chodit." řekla odešla zpět do kuchyně.

My s Markem jsme se odebrali ke mě nahoru do pokoje. Kurňa o čem si s ním mám povídat? Louis, tohle si s tebou vyřídím. Takhle mě dostat do šlamastiky tím, že ke mě pošleš někoho koho totálně neznám, pomyslela jsem si. Posadili jsme se oba na mou postel a chvíli bylo ticho než jsem se odhodlala promluvit.

"Tak jo. O čem se chceš bavit?" zeptala jsem se ho. 

"Já nevím. Třeba mi řekni něco o sobě." odpověděl.

"Můj život není zajímavý."

"Tomu nevěřím. No tak povídej."

"No dobře, ale varovala jsem tě. Nějak, ani nevím jak, jsem se objevila v České Republice. Naše mamka mě z jistých důvodů dala do děcáku a já jsem se dostala do české rodiny. Jo, byla jsem šťastná. Jen do doby kdy jsem začala vnímat co vlastně znamená adobce. Začala jsem se pídit po tom kdo je vlastně moje pravá rodina. Stopy skončili právě tady v Doncasteru. A pak se mi ozval Louis. No a bylo. Šlo to ráz na ráz. Jeden den mi napsal a třetí den jsem už seděla v letadle sem." dovyprávěla jsem.

"A pak, že to není zajímavé." zasmál se.

"No není. Ale dost o mě. Co ty? Pověz mi něco o sobě." řekla jsem a zvědavě jsem se na něj podívala.

"Tak jo. Ale narozdíl od tvého příběhu, tak muj život je opravdu nezajímavý. Jmenuju se Mark, což už víš. Trvalé bydliště mám v Londýně. Jsem nezadaný. Několik slečen jsem měl, ale ani jedna nesnesla to, že musím s klukama cestovat. Stále jsem byl někde v čoudu a ony byly doma sami. Takže jsem to vzdal. Ke klukům jsem se dostal vlastně přes firmu kde pracuju. Byli jsme malá soukromá firma, která sprostředkovávala ochranku na malých akcích. A jedna z nich byla i s 1D. No posléze se akce zvětšovali a zvětšovali. A tím se zvětšovala i naše firma. Dobře placené akce z nás udělali osobní ochranku. A ne jen pro 1D, ale i pro různé jiné slavné z M!M. No každopádně já jsem s 1D a teď s tebou, protože prostě Louis nakázal." dopověděl a zasmál se. 

A přesně takle začalo naše dobré přátelství s Markem.