Ahoj jsem Jessica, je mi 15 a toto je můj příběh... Bydlím s moji rodinou v jednom malém městečku Hills. Je to tu krásné, ale přeci jenom má toto město menší tajemství.
Jednou sem se bavila s moji kamarádkou Sarah a ta mi řekla, že každý úplněk tu ve městě zemře pár lidí... Já strachy zkamenělá odešla na záchody a začala jsem si říkat co v tomto městě vůbec dělám.. Po chvíli ke mě přišla na záchody Katrin, já ji vše vysvětlovala a ona se mě snažila uklidnit... Po chvíli uklidňování sme s Katrin vyšli, zbalily si věci, a pomalu vycházely ze školy, v tom nás zastavila Sarah: ,,Holky víte že je dnes úplněk ?" Zase jsem se začala bát, ,,Neboj" Řekla mi Katrin, dnes můžeme spát u sebe a nic se nestane :) Sarah se uraženě otočila a odešla... ,,Katrin" Řekla jsem ustrašně ,,Fakt mohu dnes u tebe přepsat? " Katrin se na mě otočila a kývla hlavou. ,,Děkuji " Řekla jsem, a namířily jsme si to k našemu domu. Doma, jsem Katrin pohostila mnoho dobrotami. Mezitím co jsem si balila věci na přespání, si Katrin přihlížela mé fotky, koukala se na ně jako kdyby byly ze zlata, když sem se vracela zpět do obývacího pokoje se Katrin v mžiku přesunula na gauč jako kdyby se nic nestalo, připadalo mi to divné ale řekla sem si že se mi jen mohlo něco zdát. Když sme vyrazily z mého domu, připadala mi Katrin taková utajená a pořád se koukala na nebe, ,,Katrin, děje se něco? " Zašeptala sem, po chvíli se ozvalo ,,ne, nic se neděje" Najednou sme se oběvily před velikým domem s obrovskou zahradou v níž bylo mnoho stromů a keřů. ,,Máte to tu krásné " řekla jsem s údivem, ,,Děkujeme" Řekla maminka Katrin která právě vyšla z domu :) ,,Zavedu tě do mého pokoje" zašepotala Katrin :) Když sme vyšli schody, viděla jsem před sebou jen květiny a jednu postel. Když nahoru přišla Katrin, na vše sem se vyptávala, ona ale jen vždy odpovídala ,,počkej večer " Pořád mi ale lezl mráz po zádech, přeci jen sem byla v novém prostředí které neznám... Konečně nastal večer, z dolejška jsem slyšela šepot, seběhla jsem čtvrtku schodů a začala poslouchat, slyšela jsem tam Katrin a její mamku, ,,Katrin jsi si opravdu jistá že se tě nebude bát?" řekla maminka ,,Anooo..." zašepotala Katrin... Pak jsem už nic neslyšela, otočila jsem se a hned za mnou stála Katrin, ,,Katrin, co mi musíš říct?" Řekla jsem vylekaně, Katrin jen zašepotala: ,,Uvidíš, až vyjde měsíc vše se dozvíš" usmála se :) Vyvedla mě na balkon, řekla ať si sednu a nekřičím, já kývla. Najednou sem to spatřila,v úsvitu krásného a kulatého měsíce se Katrin začla měnit, měla kůži, velké psí oči, dlouhé tlapy a ocas ,,Katrin?" Chtěla jsem si sáhnout ale zavrčela na mě ,,To vaše rodina tu zabijí ty lidi?" zašeptala jsem, Katrin jako kdyby mi rozuměla zakejvala hlavou ,,To nejsme mi.." Ani to nedořekla a hned skočila po jiném černěm vlkovy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Strašně jsem se lekla, a začla se třást strachy, v tom na mě ze zadu vykoukl jiný a krásný býlí vlk, byla to maminka Katrin a šla ji na pomoc, vyskočila z balkonu na strom a ze stromu skočila na zem, a začla se rvát s tím velkým černý vlkem, co na mě zaútočil, až do teď jsem vše brala s klidem, a říkala sem si že je to jen sen, bylo mi špatně a omdlela jsem. Ráno mě probudila Katrin, a řekla ,,To, cos včera viděla, nikomu neříkej, poslaly by na nás lovce a už bys nás nikdy neviděla" Já kývla a souhlasila, po chvíli jsem se zeptal já: ,, Proč si to řekla jen mě?" Katrin: ,,Protože si moje kamarádka, a vím že ty taky něco skrýváš" Já se otočila na Katrin a řekla jsem: ,, Já ale nejsem vlk, to bych se změnila" Katrin zakývala hlavou, a sdělila mi: ,, Ano, ty nejsi vlk, ale upír Jessi"....
Konec 1části :D Pištedokomentářůjaksevámlíbilanaopakcomámzlepšit :D Budu rádazalikeakom.. DěkujiEliss😊
