Whom would I choose? |GirlxGirl| (CZ)

22. část - Šťastná

Od našeho krizového dne uběhlo zhruba čtrnáct dní a Lacey začala sekat dobrotu. Byla jako vyměněná. Trávily jsme spolu téměř celých čtyřiadvacet hodin denně. Když jsme nebyly spolu, věnovaly jsme pozornost svým kamarádkám a kamarádům. Cítila jsem však, jako bych se mým kámoškám vzdalovala. Ani si nepamatuju, kdy naposledy, jsem byla se Sage nebo Natalee venku. Viděla jsem na nich, že jsou naštvané, ale snažily se porozumět mému vztahu s Lacey.

,,Autumn, zítra jdeme k Natalee na grilovačku, doufám, že si nezapoměla," řekla mi Sage, když jsme stály v řadě na oběd.
,,Neboj, pamatuju si to. Už se těším. Dlouho jsme spolu netrávily čas mimo školu," řekla jsem nadšeně.
,,Hm, čí je to asi vina?" zahuhlala si pod vousy, ale já ji slyšela. Smutně jsem se na ni usmála a posunula se v řadě o kousek vpřed. ,,Natalee zve i Lacey, pokud bude chtít, tak ať se k nám přidá."
,,Vážně? No, teda. To by bylo fajn. Zeptám se jí," trochu jsem se divila, že ji Nat pozvla. Přecejen o mě Natalee alespoň ještě nedávno jevila zájem. Když se ale přes to přenesla tak rychle, tak je to jenom dobře.
,,Znáš můj názor na Lacey, ale jestli tě dělá šťastnou, jsem ochotná se snažit a nezabít ji,"  řekla Sage vážným tónem a já se rozesmála.
,,Díky, S , hodně to pro mě znamená," řekla jsem a objala ji. 

Půlka března už je za námi, a tak se nám konečně dostalo přívětivého počasí. Dneska především svítí hodně sluníčko, měla jsem si vzít sluneční brýle. 
Vyhlížím Lacey a jednou rukou si zastiňuji obličej od slunečních paprsků. 
Támhle je. Vychází z hlavních dveří se skupinkou jejích kamarádů a vypadá spokojeně. Nasazuje si černé sluneční brýle, které měla zavěšené ve výstřihu u trička. Rozepnutá kožená bunda z ní dělala bohyni rockového stylu. Každým krokem, co ke mně byla blíž jsem se víc a víc usmívala.
Rozloučila se se svou bandou a konečně vyrazila směrem ke mně.
Už byla tak blízko. Začala jsem se natahovat pro objetí, když v tom udělala ostrou odbočku a minula mě. Zmateně jsem se otočila.
,,Co je? Přece sis nemohla myslet, že někdo tak cool jako já," popravila si svou koženou bundu. ,,By se zahazoval s někým, jako seš ty!" řekla a začala se smát.
,,Ty si hrozná!" řekla jsem nevěřícně a začala se také smát.
,,Možná, ale ty mě stejně zbožňuješ," řekla a políbila mě.
To je pravda. Zbožňuju. A nemůžu se jí nabažit. Užívala jsem si její rty, jako by to bylo poprvé, co mě líbá. Pořád mě její polibky neomrzely.
,,Ehm, ehm," odkašlal si někdo vedle nás. Nedobrovolně jsme se od sebe odtáhly. ,,Slečny, běžte si tohle provozovat někde jinde, pořád jste na půdě školy." Hlas patřil naší třídní učitelce, stály jsme totiž kousek od jejího auta a očividně překážely.
,,Ale paní učitelko, přece nebudete bránit mladé lásce," řekla optimisticky Lacey.  
,,To víš, že ne Lacey. Ale taky by mohla dopadnout tragicky, až bych vás přejela autem. Blokujete mi cestu, dámy." 
,,Přejeme krásný zbytek dne, paní učitelko. Hlavně nepřejeďte další mladé zamilované páry," řekla jsem a se smíchem jsme se daly na cestu domů.
Na sekundu ve mně hrklo, protože jsem si uvědomila, co jsem právě řekla. Zamilované. Vím, že Lacey miluju, ale ještě jsem jí to neřekla. Čekám na nějakou dobrou příležitost. Některým to může připadat unáhlené, ale už tři týdny se mnou prakticky bydlí a to, že mi ještě nezačala lézt na nervy je obdivuhodné. 
,,Slyšela jsem dobře?" zeptala se Lace. ,,Jsme zamilovaný pár?" řekla a šťouchla do mě ramenem.
Proč vlastně otálet, když jsme už tohle téma nakously. Srdce mi začalo rychle bušit a já se zastavila. 
,,No, chtěla jsem ti to říct při lepší příležitost, vymyslet něco originálního, ale co může být víc originální, než že se nás málem pokusila přejet autem naše třídní?" nervózně jsem se zasmála a pozorovala Laceyinu reakci. Najednou zvážněla, ale koutky jí začaly cukat do jemného úsměvu. ,,Miluju tě, Lacey Jordanová. Vždycky jsem byla, dá se říct, šťastný člověk. Chodila jsem po světě s tím, že mi nic nechybí. Ale to jsem se ohromě mýlila. Až když jsem tě začala poznávat, mi došlo, že to původní štěstí, bylo jen přetvářka. Byla jsem prostě jako stroj, který byl naprogramovaný tak, že to co má v tomto momentě stačí. A tak jsem si na to zvykla. Jenže ty, Lacey, si ve mně něco změnila. A až teprve teď vím, co být šťastná doopravdy znamená," vypustila jsem ze sebe něco, co jsme nevěděla, že ve mně je. Bála jsem se, že se nebudu umět vyjádřit, ale podcenila jsem se. Lacey začala po tváři téct slza. 
,,Wau, kdo by to byl řekl, že si taková romantička," řekla Lacey, setřela si slzu a objala mě. Na sekundu jsme se lekla, že to neřekne zpátky. 
,,Taky tě miluju, Autumn Priorová," zašeptala mi do ucha. ,,Ani nevíš jak moc."