Sousedka/ One Direction

8 kapitola

Někdo zvonil na dveře takže jsem neochotně vstala ze sedačky, a otevřela dveře najednou mě zasypaly světla a začali na mě novináři chrlit otázky typu znáš Harryho? Má nebo měla jsi s ním něco a tak. Jelikož jsem fakt nechtěla odpovídat tak jsem v naprostém klidu se otočila vešla dovnitř a zavřela dveře takže ze mě nic nedostaly a snad to nikde nebudou vysílat. Šla jsem na zahradu protože jsem tam viděla Harryho samozřejmě na jeho ale tak co je tu plot. "Hele ti tví paparazzi jsou před mým barákem takže chci abys to věděl " ušklíbla jsem se. "Fakt? A udělala jsi s nimi rozhovor?" zeptal se zvědavě  "Ne tohle nemám zapotřebí" řekla jsem klidně a on přikývl.  Otočila jsem se a šla jsem pryč protože jsem na něj neměla náladu. 

Harry:

Dost mě překvapilo že tu jsou paparazzi přeci jen tady mě nikdy neotravovaly za což jsem byl vždy děsně rád. Bylo mi jasné, že ona by jim rozhovor nedala ale stejně jsem se jí zeptal. Blbý je, že pak odešla. Vím, že je naštvaná na něco co jsem pravděpodobně udělal já ale bohužel nejhorší je, že si pořád neuvědomuji co jsem jí udělal. Mrzí mě to, ale hold s tím nic neudělám. Šel jsem ven, a domluvil se s paparazzi aby už sem nejezdily, ale musel jsem jim dát rozhovor kde jsem se falešně usmíval ale tak co oni to stejně nepoznají. Po několika minutách naštěstí odjely pryč a já měl klid všiml jsem si, že mě Jess pozoruje  z okna. Usmál jsem se na ní, a ona zmizela pryč prostě zmizela za dlouhým závěsem. Povzdechl jsem si, a šel za kluky do obýváku kde koukaly na fotbal. Fandil jsem s nimi, ale přijde mi že Liam ví jako vždy něco více než já ale je to jen taková domněnka no. 

Jessica:

Já ho nechápu prostě on se pochopit nedá. V klidu si tam nakráčí a hned jim dává rozhovor a pak si po pár minutách odchází a ještě se kouká do mého okna. Vzala jsem si boty a šla si zaběhat protože jsem na vše chtěla zapomenout a být více v klidu. Bylo příjemné jen tak běžet, a studený vítr mi foukal do tváří ale překvapivě mi to nevadilo spíše naopak bylo to příjemné. Vběhla jsem do lesa a  doběhla na místo kam jsem jako malá vždy chodila s Harrym kde jsme dělaly děsné kraviny. Usmála jsem se nad těmi nádhernými vzpomínkami. Na jednu stranu si začínám říkat jestli by nebylo lepší mu odpustit a bavit se s ním jako kdysi když ještě neodjel ale mysl a srdce mi to nechce odpustit za žádnou cenu. Sedla jsem si na lavičku, a dívala se do vody na labutě které si tam tak pluly v naprostém klidu a harmonii. Je zvláštní jak se člověk uklidní  a vypustí všechny myšlenky jen díky klidu který tu je. Když se začalo pomalu stmívat tak jsem vstala z lavičky a v kroku jsem šla domů. Když už byla tma jak v pytli tak jsem se konečně dostala domů a ihned jsem šla do mého pokoje. Osprchovala jsem se a v pyžamu zalezla do postele a dívala se na sociální sítě. Přišlo mi upozornění od Harryho. Podívala jsem se na to a samozřejmě žádost o přátelství. Po uvažování které trvalo několik minut jsem jí přijala a on mi hned psal prostě je fakt cvok ale já ho ignorovala protože jsem na něj neměla náladu. Najednou mě začal spamovat takže jsem mu nakonec napsala.

Já: Baví tě mě spamovat? -_-

Harry: Jo hlavně se to vyplatilo :))))

Já: Harrolde Edwarde Stylesi nespamuj mě jinak si pro tebe dojdu a zabiju tě!

Harry: To neuděláš :O

Já: Chceš to vidět? :)))

Harry: Dobře věřím ti..

Já: to bys měl...

Harry: no jo :P

Dál jsem ho ignorovala a šla raději spát protože to bylo pro mě mnohem zajímavější než se s ním dohadovat.

Ahoj tady je další kapitola.Určitě všichni víte že včera Louimu umřela mamka takže uvidíme jak dneska zvládne vystoupení v X- Faktoru :( Jinak je mi ho líto musí to být pro něj dost těžký :(