Za pár dní narozky... konečně 15. Už se nemůžu dočkat . Ale koho pozvu? Určitě Lauru, možná Madison a Chloe, ale chtělo by to asi i nějaký kluky... mám pozvat Sebastiana nebo ne? Ja nevím... asi ne. A nebo jo. Pozvu ho a aby tam nebyl sám tak ještě Toma a Harryho. Jo to asi stačí.
Další den jsme s Laurou rozdávaly pozvánky. Když už chybělo dát jen Sebastianovi, trochu jsem se zarazila, ale pak jsem se k němu rozešla. Ta cesta k němu byla snad nekonečná, jakoby se mi dávala ještě možnost na rozmyšlenou, ale já jsem byla rozhodnutá, že mu to dám. Došla jsem k němu, když se zrovna bavil s ostatními kluky. "Ehm... Ahoj, ch-chtěla jsem tě pozvat ehm... na moji o-o-oslavu.", Sotva ze mě vyšlo. On se jen usmál poděkoval a šel si dát tu pozvánku do batohu. Úspěch! Dokázala jsem na něj promluvit!!! Teď už jsem jen mohla doufat, že přijde. Jinak všichni mohli až na Madison a Chloe, ale to mi nevadilo.
VEČER:
Domů jsem přišla docela pozdě a hlavně hrozně unavená. Jen jsem si ještě na chvíli sedla k počítači. Projížděla jsem facebook a pak jsem si všimla, že je Sebastian aktivní. Napadlo mě, že bych se ho zeptala na tu oslavu.
Já: Ahoj, muzes teda?
ON: Jj 😉
Nestojím mu ani za plnohodnotnou odpověď. super...
Já: Tak to je fajn. 😃
ON: Njn
Hm... fakt super. To jsme si pokecali.
Ale třeba to na té oslavě bude lepší.
ČTEŠ
Všichni jsou stejní
RomanceŠkolní lásky jsou vždy komplikované a nikdy nevěstí nic dobrého, tato není vyjímkou
